birdwatcher.cz

Rozhovor s Kennem Kaufmanem

Na serveru birdwatching.com jsem našel rozhovor s legendou světového birdwatchingu – Kennem Kaufmanem. I když se jedná o rozhovor starý šestnáct let, tak o svoji aktuálnost nepřišel. Z toho důvodu zveřejňuji jeho překlad také na tomto webu.

Diane Porter I 17. května 1997

Seznamte se

Kenn je světově uznávaný birdwatcher. Pozorování ptáků se věnuje od šesti let. Tehdy ke svému zklamání zjistil, že v jeho rodném městečku v Indianě nežijí lvi ani tygři, a že tu nenajde ani sopky. Zato ptáci byli všude. V sedmi letech objevil v knihovně knihu, která mu umožnila rozlišit špačka a vlhovce. Tím začalo jeho okouzlení z poznávání dalších nových druhů.

V desíti letech si koupil v obchodě Sears dalekohled za 20 dolarů, které si vydělal úklidem zahrad. V šestnácti se vydal stopem po Spojených státech a Kanadě, aby mohl pozorovat ptáky. V devatenácti dosáhl rekordu v počtu druhů pozorovaných v Severní Americe během jednoho roku. Pracoval jako externí redaktor časopisu „American Birds“ až do doby, kdy bylo jeho vydávání ukončeno. V roce 1992 získal cenu Ludlow Griscom Distinguished Birder Award, kterou mu udělila American Birding Association.

Kenn Kaufman, autor, ilustrátor, průvodce, mluvčí

Kennovy články a ilustrace se objevily v řadě birderských časopisů. Publikace A Field Guide to Advanced Birding, kterou napsal i ilustroval, povznesla problematiku terénního určování ptáků na vyšší úroveň díky svému členění a popisu detailních určovacích znaků.

Kenn je také autorem rozsáhlé 675-ti stránkové publikace Lives of North American Birds, která zahrnuje krátký popis ke každému ptačímu druhu zastiženému v Severní Americe. Jeho poslední knihou je The Kingbird Highway, ve které popisuje svá dřívější dobrodružství při pozorování ptáků.

Následující interview s Kennem Kaufmanem uskutečnila Diane Porter 17. května 1997 v Sioux City, v Iowě, kde Kenn moderoval jarní ornitologické setkání zástupců tří států (1997 Spring Tri-state Ornithologists´ Meeting) – Iowy, Nebrasky a jižní Dakoty.


Kenn Kaufmann jako birder

DP: Čím to, že nás ptáci tak fascinují? Proč tolik lidí zcela propadne jejich kouzlu?

Kenn: Na tohle existuje asi tolik odpovědí, kolik je birdwatcherů. Lidé se na to snaží přijít odedávna. Myslím si, že jde o kombinaci několika věcí. Jednak je to estetická stránka věci. Ptáci jsou krásní – to se nedá popřít. Pak je tu jakási intelektuální výzva – potřeba poznání, snaha je najít a určit. Nejedná se o pasivní činnost, kdy jen sedíte a necháte se unášet tou krásou před sebou. V tomto případě jde o činnost aktivní, kdy se na ně snažíte vyzrát. Ptáci v nás také vyvolávají proces prostého uvědomění. Většina z nich žije tak intenzivně, že se jim v tom nemůžeme rovnat. Když pozoruji ptáky, tak mi často v mysli vytane, jak intenzivní zkušeností může být život.

DP: Myslíte si, že je birding coby koníček nebo zábava shodný s jinými koníčky nebo trávením volného času jako je například hraní počítačových her, fandění sportovním klubům nebo provozování jiné podobné aktivity? Je na birdingu něco výjimečného?

Kenn: Můžeme tuto otázku rozšířit tak, aby reagovala i na další aspekty spojené s přírodou? Kdyby se věci v minulosti udály jinak, možná bych svůj život věnoval pozorování motýlů, i když jejich zpěv není zrovna něčím, co by mě vzrušovalo. Jestli se zaměříme na přírodu z hlediska volnočasové aktivity a porovnáme ji s něčím jako třeba být blázen do sportu, fandit určitému basketbalovému týmu nebo hrát počítačové hry, pak přijdeme na jeden velký rozdíl, a to, že ptáci jsou skuteční. Jde o přírodu a ta je skutečná. Počítačové hry tu nejsou moc dlouho. Basketbal vznikl před několika desetiletími a možná že za další století už nikdo nebude vědět, že tu něco jako basketbal existovalo. Příroda se vyvíjí a mění po miliony let a ptáci jsou tu také miliony let. Když následujeme a pozorujeme přírodu, cítíme spojení s něčím, co skutečně existuje. V tomto ohledu zde vnímám velký rozdíl. Myslím si, že se jedná o něco, co je mnohem důležitější a cennější, než sport a hry.

DP: Když o sobě někdo tvrdí, že ho zajímá birding, jakou v tom spatřujete za výhodu, když se tomuto koníčku bude věnovat i nadále?

Kenn: Budoucí zisk lze vnímat v případě, že se malé dítě v šesti letech začne věnovat golfu namísto birdwatchingu jako já a ve dvaadvaceti se díky tomu může stát milionářem. Když se stanete bláznivým birdwatcherem, tak z toho žádné hmotné výhody mít nebudete. Nezískáte tím ani popularitu ani lepší sociální status nebo něco podobného. Ale duševní zdraví, duchovní zdraví a dokonce i fyzické zdraví – myslím, že v tomto ohledu získáte mnoho. Nemyslím si, že zní přesvědčivě, že se někdo pustil do birdingu jen kvůli tomu, že slyšel, jaké výhody tím získá.

DP: A co představa všech těch druhů, které uvidí prvně v životě?

Kenn: Ano, chlapík, který do toho jde s touto představou, má mnohem větší cenu.

DP: Máte pro začínající birdery nějak moudrou radu?

Kenn: Myslím, že mojí hlavní radou je, aby se necítili zklamaní v případě, kdy jim to hned nepůjde. Z birdingu by měli mít radost, měli by si ho užívat. Někteří ptáci se určují opravdu obtížně a nějakou dobu bude trvat, než se s tím poperete. Některé věci budou matoucí a musíte jim dát čas. Budete šťastnější, když si tyto nezdary nebudete připouštět.

DP: Dříve jste si vedl seznamy pozorovaných druhů, byl jste tzv. lister – pak jste listerem být přestal, že? Kenn: Jo, postupně mě to přestalo zajímat.

DP: Proč?

Kenn: Myslím, že jsem dosáhl bodu, kdy to pro mě přestalo mít smysl. Abyste mě špatně nepochopila, v prvotních fázích birdingu vás vedení seznamu – life listu, seznamu druhů zastižených na zahradě, v určitém státě, kdekoli – stimuluje k dalšímu snažení a myslím, že je to v pořádku. Nechci tím říct, že jsem proti vedení seznamů. Tato činnost má spoustu zajímavých aspektů. Vím o řadě případů, kdy se někdo rozhodl sepisovat seznam druhů, které viděl v určitém státě a ve výsledku odhalil mnoho detailů o rozšíření ptáků. Díky vedení seznamů se přišlo na hodně zajímavých objevů. Já jsem se ale vážně zajímal o určování ptáků a práce, kterou jsem měl s vedením seznamů, mi ničím nepřispívala k tomu, abych se v determinaci zlepšil. K tomu je totiž třeba trávit více času pozorováním a i když víte, na co se díváte, musíte jít do větších detailů.

Můj life list se rozrůstal stejně jako seznam druhů, které jsem viděl v Arizoně, kde jsem dříve žil. Pak jsem se ale ocitl v takovém bodě, že pokud jsem se chtěl více věnovat určování, znamenalo to zůstat sedět dlouhé hodiny u určitého rybníka a trávit je pouhým pozorováním určovacích znaků třeba u jespáka dlouhokřídlého. V případě, že bych chtěl vylepšit svůj seznam, musel bych pobíhat od jednoho rybníka k druhému, volat na horkou linku se zajímavými pozorováními a jet pět hodin ke vzdálené hranici státu, abych tam našel nový druh (který tam už dávno nemusel být). Chtělo to tedy zcela jiný přístup a já si uvědomil, že se všem záludnostem určování ptáků nemůžu naučit, když budu neustále pronásledovat nové druhy do svého seznamu. Proto jsem toho nechal.

Pak, když jsem začal cestovat do jiných zemí, nikdy jsem se k tomu už nevrátil. Říkal jsem si k čemu to je mít svůj seznam druhů pro Venezuelu, pak k tomu přidat seznam pro Kostariku a Mexiko. Nikdy jsem se nepustil ani do světového life listu. U spousty druhů navíc došlo ke sloučení nebo k rozdělení a já teď vlastně nemám ani tu nejmlhavější představu o tom, kolik druhů jsem v určité geografické oblasti viděl. Výjimkou je seznam druhů z naší zahrady, který si vedeme s manželkou.

DP: Co vás přivedlo k potřebě studovat ptáky do takových detailů?

Kenn: Chtěl jsem je prostě znát. Není moc příjemné, když jdete po venku, kolem přelétne hejno vrabců a kdosi řekne, že jeden z nich byl strnadec Bairdův a vy jste si toho nevšiml. Když už víte, v čem by se měl lišit, tak si těch rozdílů také dokážete všimnout – mnohé z toho vnímáte jakoby podvědomě, ale jste si pak jistí, že se jedná o jiný druh. Neexistují dva druhy, které se liší pouze jedním znakem. Jestli se jedná o rozdílné druhy, tak je mezi nimi celá řada drobných rozdílů. Pokud je všechny dokážete postřehnout, tak víte více o světě. Světu kolem rozumíte více, když chápete, jak do něj daný druh zapadá.

DP: Když jsme spolu před chvílí mluvili, tak jste si dělal legraci z toho, že je vaší neřestí Big Day.

Kenn: No, řekl jsem, že mým úletem je teď dělat Big Day, ve kterém se tak bláznivě soustředíte na seznam druhů pozorovaných za 24 hodin, že na něj úplně zapomenete.

Znal jsem pár skutečně zanícených birderů, kteří se do vedení svého seznamu, dejme tomu pro Severní Ameriku, tak ponořili, kdy v určitém okamžiku už jim do něj nechtěli nové druhy přibývat. Proto utratili jmění, aby se několikrát dostali na Attu a pak letěli na druhý konec země, kde měli být ještě nějaké druhy podle horké linky. Těch ale bylo stále méně a nakonec šlo jen o ojedinělé položky. Tito birdeři už nedokázali najít nic, čím by svůj seznam doplnili, ztratili o něj zájem a přestali si birding užívat.

Znám skutečné příběhy lidí, kteří vyrazili na Attu a po tři týdny jen seděli v chatě u vysílačky a čekali na výskyt druhu, který ještě neviděli a po celou dobu nevyšli ven, aby se podívali po čemkoli jiném. Je to smutné, ale skutečně se to stalo. Tohle odvrácená tvář vedení seznamů. Musím ale opakovat, že nejsem odpůrcem vedení seznamů. Myslím, že pro začátečníka je to přínosné.

DP: Existuje v Severní Americe místa, kde jste ještě nebyl a chtěl byste je navštívit?

Kenn: No jejda, takových by bylo! Jsou hromady míst, kde jsem ještě nebyl. Whitefish Point v Michiganu je neuvěřitelným místem pro tažné druhy a s velikou nevolí se musím smířit s tím, že jsem tam ještě nebyl. Ostrovy královny Charlotty nedaleko pobřeží Britské Kolumbie, tam bych se také rád podíval. Žije tam například endemický poddruh strakapouda amerického, který ale vypadá úplně jinak. Žije tam endemický poddruh sýce amerického. Je to trochu zvláštní si představit, že tyto ostrůvky u pobřeží Britské Kolumbie mají vlastní poddruh této sovičky. Rád bych to viděl. Zřejmě tam také hnízdí slušná populace alkouna černohrdlého. Na ostrovy královny Charlotty bych se skutečně rád vypravil. Víte, když o tom tak přemýšlím, tak existuje spousta dalších míst. Sand Hills v západní Nebrasce – tam to také vůbec neznám. Rád bych se tam mrkl.

DP: Ale nejde o to, že byste se tam rád podíval jen proto, že jste ještě nikdy neviděl tetřívka ostroocasého a že tento druh prostě musíte vidět – zajímáte se spíše o celý ekosystém, který byste na těch místech nalezl.

Kenn: Víte, vlastně neexistuje žádný druh pravidelně se vyskytující v Severní Americe, který bych ještě neviděl. Takže to není tak, že bych chtěl vidět to a to, protože jsem to již viděl.

DP: Existují další místa na světě, která byste rád navštívil?

Kenn: No samozřejmě! Na cestování je problematické to, že si ze svého seznamu vytoužených míst vlastně nikdy nic neodškrtnete. Kdekoliv jsem doposud byl nebo prakticky na každé místo, které jsem jednou navštívil, bych se chtěl o to více vrátit. Když se tak stane, vrátil bych se tam znovu. Seznam mých vysněných míst se nezkracuje. Na jeho vrcholku mám v současné době asi Madagaskar. Žijí tam celé čeledi ptáků, které se nevyskytují nikde jinde. Navíc se tam dají vidět lemuři. Zajímají mě i jiné aspekty přírody – vidět lemury v divoké přírodě nebo některé skutečně zvláštní rostliny.

DP: Vsadila bych se, že některé z nich tam už moc dlouho nebudou, že?

Kenn: Ano, to máte pravdu, je mi špatně, když na to pomyslím. Jako důvod k návštěvě to za to stojí a měl bych tam vyrazit – všechno to nenávratně mizí. Rád bych věřil tomu, že ekoturistika pomůže zachránit některé z těchto druhů. Bude-li na Madagaskar jezdit hodně lidí, kteří o tom, co tam uvidí, nebudou mlčet, pak snad vládní organizace závislé na turistice vyvinou jistý tlak na záchranu místních ekosystémů.

DP: Pozorování ptáků se věnujete už dlouho. Podívejte se prosím do své křišťálové koule a řekněte mi, co v ní z vlastní perspektivy vidíte v oblasti druhové ochrany v horizontu příštích padesáti let. Myslíte, že se za padesát let ohlédneme zpět k fenoménu jarní migrace v Severní Americe se stejnými pocity, s jakými si nyní připomínáme dobu bizonů a holubů stěhovavých?

Kenn: Doufám, že to tak nebude. Doufám, že druhy nebudou mizet v takovém rozsahu. Myslím, že řada druhů je více odolných a přizpůsobivých než si myslíme. Předpokládám, že o některé druhy ve světě nevyhnutelně přijdeme. A nebude jich málo. Ale jsem optimista a věřím, že se ani z poloviny nebude opakovat něco tak drastického jako v minulosti. DP: Myslíte si, že se světové mínění v oblasti ochrany druhů a životního prostředí mění?

Kenn: Ano, nyní je této problematice věnováno mnohem více pozornosti. Stačí se ohlédnout o nějakých 20 let zpět a je znát, že zájem o ochranu přírody neuvěřitelně vzrostl. Byl jsem pozván k besedě de sedmé třídy základní školy v Southt Bend v Indianě, do města, kde jsem dříve žil. Sedmáci, z nichž mnozí nebyli nikdy dále než v severní Indianě, se opravdu zajímaly o deštné pralesy. Věděli o významu a důvodech jejich ochrany. Jde o znalosti, které získali ve škole, za které vděčí dobrým učitelům.

Úroveň informovanosti a povědomí roste a já si myslím, že se šíří i myšlenka propojení mezi rozdílnými regiony. Ještě nejsme ve stadiu, kdy to ví každý člověk na ulici, ale blížíme se tomu, abychom si uvědomili, že jestli chceme pozorovat tažné druhy v Severní Americe, musíme chránit také jejich životní prostředí v tropech.

DP: Myslíte si, že jednou ze sil stojící za změnami v obecném povědomí lidí je birding?

Kenn: Musím říci, že je to tak. Neuvěřitelný růst oblíbenosti birdingu podporuje lidské povědomí o problematice životního prostředí. Je těžké to dokázat, ale myslím si, že birding má v tomto ohledu opravdu pozitivní dopad.

DP: Kenne, díky moc. Vím, že birdery pohybující se po internetu, budou vaše názory zajímat. Dám vám vědět, až bude rozhovor s vámi zveřejněn.

Kenn: OK, je to pro mě stimul, abych vaše webové stránky sledoval.

Kenn Kaufman. Zdroj: http://www.toledoblade.com/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *