birdwatcher.cz

Sharon Stiteler: Tech Birding

(překlad z knihy Good Birders Still Don’t Wear White: Passionate Birders Share the Joys of Watching Birds)

Když slyším někoho naříkat, že technologie ničí přírodu, protočím oči. Žijeme ve věku zázraků a díky technologiím je skvělé být birderem a seznamovat ostatní s tímto koníčkem.

Jako dítě jsem vyrůstala v Indianě. Neměla jsem spojení na jiné pozorovatel ptáků. Moje máma se mi ze všech sil snažila pomáhat při hledání ptáků, ale bylo složité najít nějaký místní ornitologický klub, stejně jako zjistit, kteří ptáci se v okolí vyskytují nebo zda se dá přidat k nějaké vycházce organizované za pozorováním ptáků. A i kdybych takové informace našla v telefonním seznamu nebo v novinách, máma byla příliš zaneprázdněná prací na plný úvazek, než aby se mohla ještě více věnovat svým dětem. Když mohla, brala mě do parků, moje pozorování ptáků se však omezovalo převážně na to, co se dalo vidět na našem dvorku, a ze snění nad knihou National Geographic s názvem Cesty ptáků, která byla plná vzrušujících obrázků. Říkala jsem si, jestli vůbec někdy uvidím takové druhy, jako třeba labutě trubače, které byly znovu vysazovány v Minnesotě, jeřáby kanadské protahující Nebraskou nebo desítky orlů bělohlavých nocujících na stromech u studené řeky.

Když jsem ve dvaceti letech pracovala na plný úvazek v obchodě s krmením pro divoce žijící ptáky, připadala jsem si jako ve snu. Měla jsem Sibleyho určovací příručku ptáků a Stokesova průvodce hlasy ptáků s cédéčky pro východ i západ Spojených Států. Když jsem chtěla zjistit, kde jsou ptáci k vidění nebo kde se pořádají schůzky ornitologů, mohla jsem tyto informace snadno dohledat. Pro většinu států existovaly knihy zahrnující informace o tom, kam za birdingem. Když jsem pak vyrazila do terénu, mohla jsem si vzít stativový dalekohled, binokulár, digitální foťák, notebook a GPSku, abych si byla jista, že se neztratím. V autě jsem si také nechávala několik terénních určovacích příruček a průvodců, do kterých jsem vždy mohla nahlédnout.

Kouzlem dneška jsou nepřeberné možnostmi, které bych jako dítě nedokázala pochopit. Mám fotoaparát, který se mi vejde do kapsy, snadno se připojí ke stativáku a pořizuje fotky ptáků v tiskové kvalitě. V tom foťáku můžu mít uloženy určovací příručky většiny druhů vyskytujících se v Severní Americe včetně jejich hlasových projevů a poznámek k nim. Tento foťák mi také ukazuje, kudy mám jet, a v reálném čase mi poskytuje údaje o počasí a předpovědi v případě, že se blíží bouřka. Umožňuje mi diktovat poznámky, uložit GPS souřadnice bodu, kde jsem viděla vzácného ptáka a posílat zprávy přátelům a skupinám o svých pozorováních. Mohu si vytvářet seznamy přímo v terénu a přispívat tak k cenným datům občanské vědy, jako v případě Cornell Lab of Ornithology. Jo, a můžu jím taky telefonovat. Děkuji iPhone.

Nejen, že nám internet a chytré telefony umožňují mít sebou přímo v terénu nebývalé množství informací, ale i samotný birding činí mnohem dostupnějším. Po léta si lidé mysleli, že je pozorování ptáků poměrně nudnou záležitostí z dob našich babiček. Nyní, prostřednictvím zázraku sociálních médií, na kterých lidé sdílejí své každodenní aktivity, může být neuvěřitelné množství nebirderů svědky třeba toho, jak lidé relaxují na vrcholku Canopy Tower v Panamě, popíjejí gin s tonikem a pozorují ostříže rudobřichého přeletujícího nad jejich hlavami; nebo vidí právě sdílené snímky bělořita skalního z těsného sousedství minového pole v Izraeli; nebo sledují birdery při oslavách s koláčem lifer pie, což je zábavná tradice vzešlá z Biggest Week (Největšího týdne) pořádaného American Birding, kdy birdeři oslavují pozorování nového druhu, třeba lesňáčka zlatokřídlého, koláčem (nebo jiným chutným dezertem dle vlastního výběru).

Některé z nejoblíbenějších určovacích klíčů, jakými jsou Sibley nebo National Geographic, byly převedeny do aplikací, čímž značně klesl objem věcí, které sebou lidé musí do terénu nosit. Existují aplikace zaměřené přímo na konkrétní skupiny ptáků, jako jsou třeba severoameričtí lesňáčci nebo denní dravci, které mohou zahrnovat videa 360-ti stupňových záběrů obtížně určitelných druhů, které vám usnadní jejich odlišení. Pokud si nejste jisti determinací, můžete svůj výběr zúžit nastavením aplikace na příslušné místo, kde se nacházíte, na biotop a roční období a provádět chytré vyhledávání podle velikosti opeřence, jeho chování a výrazných určovacích znaků.

Pro úplné začátečníky v pozorování ptáků je tu aplikace Merlin, která pomůže nebirderům, kteří si nejsou jisti, zda jde o pěnkavu či vrabce, určit nové ptáky posloupností dotazů. Sled těchto dotazů také pomůže novým birderům zjistit, na co si dát pozor, když pozorují neznámý druh opeřence. Existuje dokonce webová stránka s názvem BirdSnap, která vybízí lidi k zaslání fotografií ptáků, které se pak pokusí určit software. Můžete se připojit k facebookovým skupinám jako je skupina založená American Birding Association s názvem „What´s this Bird?“ (Co je to za ptáka?), jejíž členové a zaměstnanci vám s determinací pomohou.

Nyní máme nepřeberně možností, jak ptáky najít. Databáze eBird vedená Cornell Lab of Ornithology je nyní celosvětová, můžete se bezplatně zaregistrovat a prozkoumat konkrétní oblasti a tzv. horká místa přímo na vašem počítači; nebo si můžete nainstalovat některou z mnoha aplikací, kupříkladu BirdEye, iBird nebo Audubon Bird Guide, abyste věděli, odkud jsou ve vašem okolí ptáci hlášeni. Některé verze software využívají navigační aplikace vašeho telefonu a navedou vás přímo k zajímavým lokalitám.

Pokud jste na návštěvě jiné země, můžete si prohlédnout blogy a další účty sociálních sítí a zjistit, co lidé našli. Webová stránka s názvem Birding Pal vás spojí s birdery v místech, kam míříte, a ti vám mohou dělat průvodce, a dokonce vás mohou ubytovat u sebe doma. Další možnost představují nejrůznější cestovní kanceláře, které vám připraví výlet na míru přímo podle vašich požadavků, a může to být jak vyčerpávající sběr druhů v Ekvádoru, tak příjemný výlet za fotografováním v Belize nebo výprava po lihovarech a vodních druzích ptáků Skotska.

Zaznamenávání ptáků nebylo nikdy jednodušší. Aplikace eBird určí vaši polohu a přímo v terénu uloží vaše pozorování. Pokud zadáte vzácný druh, vyzve vás k doplnění informací, které vaše pozorování pomohou potvrdit. Podobné záznamy se však neomezují jen na ptáky. Projekty Noah a iNaturalist umožňují zaznamenat pozorování všech druhů fauny a flóry a iNaturalist dokonce pomáhá při řešení problémů, kdy umožňuje vysokoškolákům hlásit mrtvé ptáky v kampusu s tím, že pak stanoví, která budova pro ně má nejnebezpečnější okna.

Technologie přinášejí revoluci v tom, co víme o pohybech ptáků a ve způsobu financování. Projekt SnowStorm využil irrupce sovic sněžních v zimě 2013-14. Peníze na něj byly získány pomocí platformy GoFundMe od lidí, které tento projekt zaujal. Finance pak byly využity k nákupu satelitních vysílačů, které po umístění na sovice sněžní zaznamenávaly v reálném čase data o tom, kde ptáci odpočívají, kudy létají a kde hnízdí.

Technologie nám dokázaly říci, kudy táhnou kolihy malé, jak jsou některé schopny letět přímo do hurikánu, a že jsou v některých zemích velmi zranitelné neregulovaným lovem. Radar lze během tahu použít ke sledování nočních migrantů, a jako třeba v Izraeli jím lze určit polohu velkých hejn jeřábů, čápů a pelikánů, aby se piloti letadel mohli vyhnout kolizi s nimi.

Samozřejmě to neznamená, že technologie udělají z každého dokonalého birdera a vyřeší všechny naše problémy s ochranou ptáků. Pokud však technologie přimějí kohokoli, ať už jakéhokoli stáří, zajímat se o ptáky kolem sebe a pomáhat jim, pak jsem všemi desíti za jejich využívání. A kam se budou dál vyvíjet? Už teď se těším, až to zjistím.

TIPY

    • Je hloupost říkat, že vás technologie odříznou od přírody. Naopak, jde o skvělý způsob, jak překlenout propast mezi mladými lidmi a vzbudit u nich zájem o přírodu.
    • Máte-li nějakou otázku, zkuste ji nejprve zadat do vyhledávače jako je Google, než ji položíte ve skupině birderů.
    • Pokud potřebujete pomoci s určováním, zkuste to poslat do některé skupiny včetně vašeho názoru. Lidé spíše opraví chybné určení, než aby odpověděli na otázku „Co je to za ptáka?“

SHARON STITELER objevila Petersonův terénní klíč, když jí bylo sedm. Tím to začalo. V roce 1997 si dala za cíl dostat zaplaceno za pozorování ptáků, což vedlo k cílené kariéře zaměřené na psaní, přednášky na ptačích festivalech, práci na rozhlasových a televizních pořadech, účasti na výzkumu ptáků a průvodcování na výpravách za ptáky. K jejím knihám patří Dissaproving Rabbits (Odmítaví králíci) a 1001 Secrets Every Birder Should Know (1001 tajemství, která by měl každý birder znát). Můžete ji potkat na většině sociálních sítí pod přezdívkou Birdchick.

Sharon Stiteler (Zdroj: www.mprnews.org)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *