birdwatcher.cz

1.- 2.3.2014: Víkend s jarními teplotami

1. března
Od včerejška jsme v Pístovicích. Přijeli jsme k večeru. Vyskládal jsem rodinku a rychle si zajel ještě za Pavlem Smejkalem do Lulče, se kterým jsme se pak mrkli k lomu. Šíralo se a z hřebínku v lese nad lomem se ozýval výr. Jen několikrát, ale udělal nám tím radost. Jeho volání jsem už pěkných pár let neslyšel.
Sobotní ráno je mrazivé, ale obloha je čistá. Teplota hodinu od hodiny narůstá. To už vlaju ve větvích jabloní, ořezávám a zastříhávám. Ze sousedovy zahrady zpívá drozd. S termikou vyplouvají nad lesnatý svah nad vesnicí káně. V jednu chvíli se tam motá pět ptáků. S křikem se objevuje dvojice krkavcůa pak z lesa vylétá jestřáb, chvíli krouží a zase mizí mezi stromy. Ze zahrady přes silnici ke mně zaznívá zpěv žluv a snad i štěbetání vlaštovek. To si procvičují hlasivky špačci. Do koruny nejvyšší jabloně jsem jim dal budku, tak jsem zvědav, jestli ji obsadí. Je krásně, vzduch je vlahý a teplý. Stále je na co se dívat, čas ubíhá, po pěti hodinách šplhám dolů k obědu.
Po jídle sedám do auta a jedu se projet po okolí. Nejprve ke dvěma rybníčkům biocentra ve Velešovicích. Na vodě plují čtyři mladé labutě a v poměrně rozsáhlých rákosinách poskakuje několik strnadů rákosních. Na poli západně odsud, za silnicí, je pěkné podmáčené místo, které obsadilo 8 párů čejek, a na ozimu hledají potravu dva páry doupňáků. Dalších 16 jich sedí na drátech el. vedení.
Pak jedu přes Rousínov směrem na Němčany. Nad Kroužeckým Dvorem mě upoutal pohyb v poli. Na povláčené ornici zobe hejno doupňáků a špačků. Z počtu holubů by měli radost budhisti, je jich rovných 108. Kolem nich se prohání dobře stovka pěvců, napůl konopek a napůl stehlíků. Na druhé straně silnice právě povlává ve vzduchu káně rousná a odevšad zpívají skřivani.
Po polních cestách se dostávám nad Dražovice. Nad NPR Větrníky visí ve vzduchu modely letadel. Na kopci stojí nejméně dvacet aut „pilotů“. Prohlížím stativákem sloupy vysokého napětí. V polích jsou vidět jen káně lesní a občas volavka popelavá. Je krásně. Vracím se do Pístovic k procházce kolem rybníka a pivku na mlýně.

Jedna z mladých labutí velkých (Cygnus olor) na rybníčku u Velešovic.

2. března
Po páté ráno škrábu námrazu z oken auta. Vyjíždím za tmy. Projíždím lesní cestou a několikrát zastavuji. Zatím je ticho. Přesně v 5:35 se ozývá první kos. Jako by tím odstartoval den. Hned se k němu přidávají další ptáci. V šest nabírám Pavla a jedeme si prohlédnout kus střední Moravy.
Záhy vychází slunce. Kolem Kroměříže se nad poli vznáší hustá přízemní mlha, které daly sluneční paprsky hustě mléčné zbarvení. Jsou vidět káně lesní, občas nějaká ta čejkanebo volavka popelavá. Vedle silnice před Holešovem hoduje na nějaké zdechlině osm krkavců. „Škoda, že jich není sedm“, říká Pavel.
Za Chvalčovem zastavujeme v údolí pod Kuželíkem na kraji Hostýnských vrchů. Od potoka nás vítá hlas konipasa horského. V lese zpívají pěnkavy, chraptivě se ozývají hřivnáči, jinak je ticho. Stoupáme bukovým porostem. Tam, kde včera pozorovali MOSáci datlíky a strakapoudy bělohřbeté, kde se ozývalo bubnování a křik (jak se dozvídám večer u počítače), tam je dnes mrtvo. Nad lesem křičí káně lesní, ze žlebu zpívá střízlík, ale šplhavci jsou potichu. Až výše ve svahu dvakrát přeletuje strakapoud velký. Jinak nic. Je to zvláštní. Ještě zvláštnější je hlas kulíška. Ozývá se nedaleko nás. Pavel reaguje pískáním, hlas nám odpovídá a pak se vzdaluje. Pozorně prohlížíme okolí. V místech, kde se kulíšek ozýval, se pohybuje sojka. To ona si z nás nejspíš dělá legraci. V jednu chvíli jako by bylo slyšet kulíšky dva. Jeden je dost daleko. Asi nemá cenu si tento druh poznamenávat. Kdoví, jestli i tím vzdálenějším kulíškem nebyla sojka. Jisté je, že tu někde tyto malé sovičky budou, když je mají sojky tak naposlouchané. Cestou zpět se zvedá s křikem z koruny smrku jestřáb.
Vracíme se do hanáckých rovin. Hladinu pískovny u Troubek kryjí zbytky ledu. I tady je podivně mrtvo. Jsou tu jen kachny, 11 morčáků velkýcha tři druhy racků. Zato slunce začíná hřát a nutí nás shazovat další a další vrstvy oblečení.
To na jezeře u Annína je tradičně ptáků více. Shromážděni jsou v jižní polovině vodní hladiny – morčáci velcí (7 ex.), malí (2F), kormoránichocholačkyhoholi (8 ex.), samec hvízdáka a stovky lysek. Od jihu přilétá sedm hus polních, ze břehů křičí rybáři a voda je nezkalená, průzračně čistá.
Hradecký rybník je plný křiku racků chechtavých a kejhání hus velkých. Racků je tu téměř pět stovek a hus velkých 24. Ty jsou v párech, plují kolem rákosí a co chvíli některý z nich letí nízko nad hladinou a hlasitě o sobě dává vědět. Navíc přilétá 29 hus běločelých a nakonec i ta sedmička hus polních od Annína. Obloha je modrá. Protahují káně lesní a z velké výšky z toho průzračného modra vypadávají další a další racci a sedají na hladinu. I tady jsou hoholi (14 ex.), samec lžičáka, trojice hvízdáků a pak běžné druhy. Občas přelétne skupina čejek a mizí zase v polích. Počasí je nádherné, i nějaký hmyz už poletuje, zatím je tu prázdno, ale příval navrátilců ze zimovišť je na spadnutí.
Po poledni už jsem doma a zase se jdu na chvíli vyšplhat do korun jabloní. To už jsem jen v tričku s krátkým rukávem. Jaro je tady.

„Dvouhlavá“ lyska černá (Fulica atra) z Tovačova.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *