Přemýšlet o další noci v polích u Vyškova mi přišlo při předpovědi slibující jen jeden stupeň nad nulou trochu jako hloupý vtip. Ten hloupý vtip mi ale začal po několika Pepkových poznámkách vrtat hlavou a mlel se tam tak dlouho, až to zacinkalo a vypadla mi jasná představa natažené sítě, stolku u auta s lahví červeného, kroužkovaných ptáků, spacáku pod celtou a noci pod širákem. No tak jo, tak já teda jedu, rozloučil jsem se v pátek večer a s obvyklou výbavičkou a tentokrát trochu teplejším spacákem jsem se vypravil ke svému odchytovému místu. Poslední kilometry mě provázela hřejivě oranžová západní obloha, na které po celodenním příkrovu mraků krátce vykouklo klesající slunce.
Ten chlad jsem si uvědomil hned poté, co jsem vylezl z auta a do bahnité půdy zarazil kotvící hřeby k sítím. Nepříjemný sychravý chlad pronikající oblečením. Ještě v průběhu roztahování sítě se chytila první červenka a v průběhu následující čtvrthodiny ještě střízlík a kos. Všichni dostávají hliník už za svitu čelovky. Stmívá se náhle, jako by někdo spustil černočernou oponu. Co teď? Svítící Vyškov pod kopcem je sice krásný, ale je zima. Nalévám si decku, pak druhou, pak navlékám pod mikinu tenkou péřovku. Síť už teď bude prázdná až do rána. Chodím se k ní sice co chvíli projít, ale bezvýsledně. Měknu a zalézám do auta. Spouštím si opěradlo sedadla spolujezdce a do pasu zalézám do spacáku. Nalévám si další decku a namísto romantického hledění do tmy beru do ruky tablet a pouštím si trochu znepokojivý film s Meryl Streep a Julií Roberts – Blízko od sebe. Ten koktejl lidských osudů uvnitř jedné rodiny je hodně nešizený.
Proklimbávám se k půlnoci, lezu z vyhřátého spacáku, zpod auta vytahuji vystydlé boty a jdu nalíčít mix budníčků, ke kterému pak co chvíli vstávám. Nějakou dobu jsou vidět hvězdy, ale pak přichází mlha tak hustá a nacucaná vlhkostí, že není vidět na krok. Síť je plná kapek kondenzované vody, těžkne a prověšuje se. Snažím se z ní co nejčastěji setřásat vodu, ale moc to nepomáhá. K ránu už visí těžká a téměř bez pohybu až k zemi, i když spodní kapsu téměř ruším. Není překvapením, že prvními ptáky před sedmou jsou červenky, pak střízlík a zase červenky. Síť je lesklá kapkami už minutu po otřepání, pro ptáky je viditelná a tak těžká, že se od ní stejně odrážejí. Sedmým ranním opeřencem těsně před osmou hodinou je drozd. Následuje neopatrná modřinka ze skupinky, která se síti vyhnula, dvě červenky a jako poslední těsně před stažením je samička králíčka obecného. O všechny kroužky typu F jsem přišel na Sedle, kde jsem rozdal 700 kusů hliníku. Samičku oměřuji, vážím a pouštím bez kroužku. Nacucanou síť balím. Kovové tyčky ledově bolí do rukou. Stále je mlha, v níž není vidět dál než na nějakých dvacet metrů. Z oblohy se ozývají lindušky luční a křik poštolky. Tož tak, mám za sebou sedmnáctou noc v polích.
Samička králíčka obecného (Regulus regulus) zůstala bez kroužku.
