birdwatcher.cz

23.-24.8.2019: Víkendové ptáčkaření

Pátek 23. srpna:

Sice je celý víkend přede mnou, ale podle předpovědi počasí přát nočním odchytům nebude. Mělo by dost foukat a vítr nemá polevit po celou noc, vlastně po obě víkendové noci. Přesto se v pátek s klukama balíme a zajíždíme k Zouvalce. Vítr opravdu dost funí a navíc je nepříjemné dusno. Máme sebou spacáky, ale spát tu nebudeme. Zkouším alespoň na zoraném poli natáhnout dravcovku a vedle Arnošta pouštím z přenosného repráku skřehotavý hlas poštolky. Moc přesvědčivě tedy nezní, ale nic lepšího nemám. Občas se skutečně několik poštolek ze zvědavosti přiletí. Většinou ale poletují kolem vzdouvající se sítě a dávají si pozor. Jeden poštolčí provokatér několikrát sedá na horní lanko sítě a po očku pobaveně sleduje žalostně působící umělou atrapu sovy s několika nalepenými pírky. Na obloze točí v termice káně a do naší blízkosti se dostává i pochop a celá rodinka motáků lužních se dvěma mladými. Ze strniště se zvedá dokonce raroh.

Po půldruhé hodině čekání se dvě rozkurážené poštolky chytají, jsou to mladé samice. Po další půlhodině se k nim přidává ještě jedna stará samice. Vítr fouká pořád stejně, ale díky klesajícímu slunci konečně začíná být příjemně. Domlouvám se s klukama, že zůstaneme do půl osmé a pak se vrátíme do Pístovic za Pepátorem. Když jdu v půl osmé síť balit, visí těsně za Arnoštem mohutná mladá káně lesní. Moc často se mi nepoštěstí, aby se chytil i dravec této velikosti. Dostává kroužek série C a my se můžeme vrátit na chajdu. Už se těším na vychlazené pivko z lednice.

Mladá káně lesní (Buteo buteo).

Sobota 24. srpna:

Když už jsem netrčel celou noc na Zouvalce, slíbil jsem Pepemu vyrazit do terénu. Cíle máme dva: jednak bych chtěl, aby si do svého lifelistu mohla připsat dropa, který se už týden zdržuje na Prostějovsku a pak se chceme podívat k Vrbátkám na mladou potápku rudokrkou. Uvidíme, jak to vyjde. Vyjíždíme v sedm do začínajícího parného dne.

Za necelou hodinku stojíme u krajnice v místech, kde jsem dropa viděl před týdnem. Mohutný keřík durmanu, který mu posledně sloužil za úkryt, je nyní opuštěný. Okolní pole prohlížíme dobře půl hodiny. Na strništích jsou vidět pochopi, káně a poštolky a občas se krátce ozve skřivan. Přidává se k nám dvojice kolegů, kteří mají čerstvé zprávy, že ráno tu drop byl spatřen, že byl opravdu prvně zahlédnut pod stále tím stejným keříkem durmanu, ale že byl posléze vyplašen autem, které vezlo na blízké políčko několik bábinek s motykami. Drop pak odlétl asi kilometr daleko, ale kterým směrem, to už jsme se nedozvěděli. Společně propátráváme ze silnice lány strnišť v okolí. Víc očí víc vidí, ale drop to není. Několikrát pozorujeme motáka lužního a na přeletu se ozývá koliha velká. Po půldruhé hodině to balíme a vyjíždíme dál s tím, že nám kolegové zavolají, kdyby dropa našli. Nedaleko ještě prohlížíme hejno několika stovek racků bělohlavých na čerstvě podmítaném poli, na jejichž okraji sedí jeden racek žlutonohý.

O pár vesnic dál narážíme na právě orané pole tečkované bílými těly ptáků. Potravu v podobě hrabošů tu hledají téměř tři stovky racků bělohlavých a čtyřicítka čápů bílých. Nádherná podívaná. Na střední Moravě se touto dobou zdržují mohutná hejna čápů bílých čítajících i dvě stovky ptáků, kteří zareagovali na potravní nabídku v podobě přemnožených hrabošů a teď si jimi doplňují energii před cestou k jihu. Jeden z nejbližších čápů má i černý odečíták, ale pro velkou vzdálenost se nám bohužel odečet nedaří. Na blízké polní cestě poletuje konipas luční.

Jen co přijíždíme k cukrovaru ve Vrbátkách, volá jeden z kolegů, že dropa našli. Přeletěl přesně opačným směrem, než jsme hledali. Netrvá to dlouho a jsme na místě. Na kraji silnice už tu parkují dvě nebo tři auta a stativáky jsou namířené do pole, kde rozvážně kráčí rozmazán tetelícím se vzduchem mohutný drop. Je mu horko a ochlazuje se otevřeným zobákem. Co chvíli sleduje oblohu a okolí. Bezva, tento cíl jsme si tedy splnili. Dvacet minut se kocháme impozantním opeřencem pomalu mizejícím za terénní vlnou a pak se rozjíždíme zpět k Vrbátkám.

A máme štěstí, nejen, že zápach z odkalovacích nádrží je dnes nevýrazný, ale prvním ptákem, kterého na vodní hladině pozorujeme, je okřehkem obalená mladá potápka rudokrká. Prohlížíme ještě okolí. Ukazuje se potápka malá, svůj kroužek ve vzduchu si dává čtveřice pisíků, na vodě sedí dvě labutě, kousek od nás hledá u hladiny hmyz konipas horský a ve vzduchu se rojí desítky jiřiček. Tak jo, i druhý cíl je splněn. Pepe si počítá, že kdyby každý rok přidával tři nové druhy do lifelistu jako letos, tak dosáhne třístovky kolem pětasedmdesáti. Pěkný plán. Beze spěchu se vracíme do Pístovic.

Čápi bílí (Ciconia alba) a racci bělohlaví (Larus cachinnans) se na oraném poli krmí přemnoženými hraboši.

Předpověď počasí na noc se nemění. Čerstvý vítr navíc budou doprovázet přeháňky. Na noční odchyt to zase nebude. Odpoledne se rozhoduji vyrazit k Zouvalce natáhnout alespoň dravcovku. Je polojasno a dusno. Všude v polích jsou dravci. Hned po příjezdu nade mnou točí stoupák asi 8 kání lesních. Dravcovku chystám asi 250 m od místa, kde obvykle chytám. Pole u mého odchytového stanoviště je už zorané, ale kus dál zůstává ještě kus strniště provrtaného hraboši. Síť se vlní v čerstvém větru. Občas se přilétne podívat nějaká poštolka nebo pochop. Sedím ve stínu stromů, na klíně mám atlas ptáků indického subkontinentu a na krku mám stále nachystaný dalekohled. Je na co se dívat, dravci se střídají nad strništěm přede mnou. Trvá to půldruhé hodiny, než se chytá první poštolka. Obloha na jihu nabírá temnou barvu a ozývá se hřmění. Nad pruhem stromů daleko přede mnou útočí káně na orla křiklavého. Škoda, že jsou tak daleko. Pečlivě prohlížím několik motáků lužních, kteří se jednotlivě objevují v okolí a čekám na nějakého s kontrastním světlým límcem a tmavým širokým „boa“. Ale nic. Jsem zvědav, jestli se mi stepák někdy ukáže. 😊

Po další půlhodině visí v síti opět poštolka. Zase pták rozkurážený mládím, který se chce předvést Arnoštovi. Hřmění se přibližuje. Půl oblohy je temně modrošedé. V sedm to balím. Před tím dávám kroužek ještě třetí poštolce. Na drátech a na poli posedává několik desítek hřivnáčů a doupňáků a oblohou přeletuje několik početných špaččích hejn. Vypadá to, že dnes při zbytku červeného budu zpod přístřešku koukat do večerního deště.

Ukázkově přepeřující samec motáka lužního (Circus pygargus) v šatu druhé zimy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *