birdwatcher.cz

29.6.-6.7.2019: Dovča na Istrii

Stejně jako v loňském roce, tak i letošní prázdniny začínáme výletem na Istrii. Kluci v pátek přinášejí vysvědčení, následuje balení, vůně smažených řízků a karbenátků (tradici je třeba udržovat) a v podvečer můžeme vyrazit. Cestuje se skvěle. Hladce frčíme Rakouskem a Slovinskem a daleko nad ránem jako jediní projíždíme naprosto prázdnou hranici s Chorvatskem.

Někdy po čtvrté ranní zastavujeme na tradičním místě v ústí řeky Mirny. Venku je ještě tma, vlahý vzduch je plný slané mořské vůně, z lesnatých svahů za rozšířenou deltou řeky se ozývá vrčení lelka a někde kousek od nás pokřikují kulíci říční.

Další obvyklou zastávkou je okrouhlý poloostrov nedaleko městečka Červar Porat. Vzhledem k tomu, jak rychle proběhla cesta, jsme na zdejším pobřeží řídce zarostlém borovicemi snad první. Parkujeme v jejich stínu, věšíme hamaky a máme několik hodin, kdy se můžou kluci koupat a objevovat mořský svět, zatímco já si zdřímnu zavěšen mezi stromy. Odjíždíme až daleko po poledni, kdy se okolí zaplňuje dalšími dovolenkáři.

Do domku, který máme již druhým rokem zajištěný v Šišanu, přijíždíme až večer po dalším koupání v zátoce nedaleko městečka. Tady vypínám, na týden všechno hážu za hlavu, veškeré starosti odsouvám do nedohledna a s rozkoší se každý den pouštím na mnohahodinové výšlapy mezi řádky tří knih, kterým dal Haruki Murakami název 1Q84. Ty stovky a stovky stran mě naprosto pohlcují. Už jsem zapomněl, jak přesvědčivým je ten Japonec spisovatelem.

Čtu po ránu na terase stíněné spletí plazících se šlahounů vinné révy, kdy nad vedlejší posečenou loukou loví vlaštovky a flétnově pohvizdují žluvy, čtu přes polední vedra u moře zavěšen v hamace ve stínu mezi doubky za drnčení cikád a čtu i večer před tím, než se začnou ozývat výrečci, kdy zpívají slavíci a s křikem křižují oblohu rorýsi. Vypínám telefon, nekontroluji maily, jen si užívám nicnedělání a čtení. Po večerech pak víno, kytara, nějaké ty společenské rodinné hry. Pohoda.

Čtu i v neděli po půlnočním návratu a ještě mi stále pár stránek zbývá. Teď už to ale půjde pomaleji. Je tu návrat do práce a k běžným činnostem. V pátek se pak rozjíždíme na každoroční kroužkovací akci na Nesyt, takže se dočkám i opeřenců. Ale byl to příjemný týden. Jen na kůži mi není ani znát, že jsme byli u moře. 🙂

Všudypřítomná ještěrka italská (Podarcis siculus).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *