Terén jsem si nechal až na neděli. Už včera sliboval Aladin déšť se sněhem a já byl připraven na to, že to venku nebude žádná sláva. Terén je ale nutnost; i kdyby mělo být kdovíjak škaredě, vyrazím, říkal jsem si. Ranní pohled z okna sice odhaluje zšeřelou krajinu pod zataženou oblohou, ale neprší, rtuť teploměru přešlapuje dva dílky nad nulou a dokonce zmizel i sníh z páteční vydatné chumelenice. Ok, jede se.
Chci se podívat jen po nejbližším okolí, a proto parkuji už na severním okraji Ořechova a jdu se projít do polí. Terén se tu zvedá v jakousi náhorní plošinu s dalekým výhledem do okolní krajiny. Příští konec léta bych sem chtěl přesedlat ze Zouvalky a vyzkoušet noční odchyty v pásu keřů, který zde spojuje větší komplex lesů kolem Bobravy a malý hájek u Hajan.
Teď je tu nevlídno, ticho a šero. Svět přišel o barvy, je tu jen bílá a černá. Zbytky bílého sněhu v černé ornici, černé obrysy holých větví lesa a bíle lemovaná klikatice tmavé polní cesty. Na kraji lesa někdo vysypal trochu zrní pro ptáky. Teď ho odsud odnášejí strakapoudi, brhlíci a koňadry. Nad polem přeletí dvojice krkavců a usedá na sloup vysokého napětí. Pás keřů je stále ještě bohatý na nejrůznější bobule. Na sto metrech potkávám deset kosů a dlaska. Z nepočetného hejna pěnkav se ozývá drsnější hlas jikavce. Jsem zvědavý, jaké to tu v srpnu a září bude.
Severní kraj Ořechova vyměňuji za jižní v okolí mokřadů Na Dolinách. Pod keřem na kraji vodního kanálů se skrývá slípka. Vodní plochy jsou pod ledem a živo je jen v keřích, mlynaříci, modřinky, kos. Jdu se projít polní cestou dále k jihu. Osamělá poštolka a přeletující pěvec, který má zdánlivě velké bílé plochy v křídlech. Hm, jako sněhule se ale neozývá. V dálce se k němu připojuje další drobotina. Jdu se tedy projít za nimi, ale potkávám jen smíšené hejnko konopek a stehlíků. Boty jsou promáčené zbytky mokrého sněhu a studeně fouká. Po hodině se jdu schovat zase do auta.
K Pohořelickým rybníkům to není daleko. Nedá mi, abych tam aspoň na chvíli nezajel. Začínám u vypuštěného Novoveského. Ozývá se střelba a nad rybníkem přeletují menší hejna poplašených běločelek směrem k západu. Na bahnech mi stativák ukazuje dvojici kolih a čtveřici vodoušů kropenatých. Na mělčině se pak v blízkosti racků pohybuje pět husic liščích. Panuje tu takové to rozbředlé teskno pozdního podzimu, pár kroků před Vánoci. Nemám zimu rád.
Starý rybník je až na několik běžných druhů téměř prázdný. Ještě pár kroků mezi výtažníky u Vrkoče. Potěšit se pohledem na kormorána malého snažícího si vysušit křídla, zhruba odhadnout počet kachen podél východního břehu rybníka (1200 ex.) a pozastavit se nad skupinkou desíti lžičáků, který se v těsném chumlu stále točí na hladině dokola, jako by hráli nějakou divnou hru. Pro dnešek stačilo. Těším se do tepla, na oběd a na atlas ptáků Kolumbie, který jsem začal prohlížet.
Mokřady Na Dolinách, jižní okraj Ořechova.
Podobné cesty v polích jsem dnes procházel. Ticho, klid a samota.
