birdwatcher.cz

9.4.2013: Hodinka „za humny“

Po podmračeném víkendu přišlo krásné slunečné pondělí. Zkrátka ironie pracovních dní, které bývají mnohem hezčí než ty volné, víkendové. Dnes, tedy v úterý, je obloha opět šedivá, ale konečně se oteplilo a odpoledne se dokonce ukázalo slunce. Dny se po změně času prodloužily, a proto mi přišlo škoda trávit nečekaně příjemný podvečer doma. Šírání přijde asi za hodinu, moc času nemám. Napadá mě necelé dva kilometry vzdálená retenční nádrž Červený mlýn. Jde o ne příliš vábně vyhlížející městskou „přírodu budoucnosti“ sevřenou mezi ulicí Sportovní, Cimburkovou, svitavskou radiálou a nákupním centrem Královo Pole. Dřív tu byla plocha rákosin s místy prosvítající vodní hladinou, kterou částečně obklopoval porost vrb, hlohů a javorů jasanolistých. Dnes část lokality padla za oběť nově vybudovanému přivaděči, který se nad ní klene v podobě několika betonových oblouků. Uprostřed ji pak přetíná příjezd k obchodnímu centru.

V okolí je stále několik křovin a rákosí vyrůstá z plochy, do které vtéká zapáchající stoka. Přesto je tu jaro. Ozývá se zpět drozdů a kosů a na přilehlém trávníku sedí na uschlém býlí bramborníček černohlavý. Dokonce se tu pase zajíc. Pozoruji honící se rehky domácí a na stéblech rákosu těsně nad vodní hladinou balancující budníčky menší. Nedaleko občas přelétne severním směrem skupinka konipasů bílých a stále častěji se nade mnou otočí menší hejno špačků přilétajících od jihu a pokračuje dále. Ozve se ostřejší hlas konipasa horského a v 19:10 se objevuje i první vlaštovka. Nezdrží se, pokračuje dál k severu. O něco později ji následují další čtyři. Špačci jsou stále početnější, zkouším je sčítat. Stojím na vyvýšeném břehu nádrže a kochám se večerem. Jen pár metrů za mými zády hučí projíždějící auta. V rákosí přeletují strnadi rákosní a dost vysoko na obloze se ukazuje trojice racků chechtavých. Město opouští jižním směrem stovka posledních havranů a světla ubývá. Stále početnější špačky přestávám počítat ve chvíli, kdy jich mám něco přes tisíc a kdy zjišťuji, že se usazují na stromech asi 300 m západně v okolí Poděbradovy ulice. Větve nejvyšších topolů se pod jejich těly pěkně prohýbají. V 18:35 se jich polovina zvedá, hejno si chvíli vlní vzduchem a pak prudce zapadá do rákosí těsně přede mnou. Druhá polovina je následuje během pěti minut. Odhadem tu do rákosí „zalehlo“ asi tři tisíce štěbetajících špačků. Šeří se a začíná být chladno.

Za hodinu už jsem zase doma, abych mohl převzít štafetu a přečíst klukům pohádku na dobrou noc. Je dobré mít „za humny“ alespoň kousek přírody, byť se jedná o zákoutí, které na první pohled moc vábně nevyhlíží. Nedaleko městského centra si ale člověk moc vybírat nemůže.

Větve vzdálených topolů postupně těžknou pod těly přilétajících špačků.
Ti se s příchodem šera přesouvají k nocování do rákosí

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *