Argentina 2008/9

4.XII.2008 – 13.I.2009

Prvně na jihoamerickém kontinentu.

Typická jihoamerická pampa – nedozírná travnatá pláň s trnitými keři.

Podzimní výlet do východomaďarského NP Hortobágy se stal tradicí posledních let. Dřív jsme tam jezdili hlavně za jeřáby, kteří se v průběhu října shromažďují v pláních po desítkách tisíc, a v minulých dvou letech jsme říjen vyměnili za konec září, abychom dvakrát po sobě pozorovali kulíky hnědé. Tento rok jsme opět měsíc ubrali s tím, že se zaměříme na jedny z prvních kulíků hnědých objevujících se v pusztě na svém tahu k jihu a zároveň jsme doufali v další pozorování stále ještě protahujících bahňáků. Teď po návratu můžu říct, že to byla opět vydařená akce, kterou nám znepříjemňovala snad jen tropická horka.

Členové výpravy:
Robert Doležalwww.birdwatcher.cz
Tomáš Grim – www.zoologie.upol.cz/osoby/grim.htm

Kdysi dávno mi přišel dopis od jednoho mladíka s prosbou, jestli bych s ním nevyrazil do terénu k Třebíči a nenaučil ho poznávat některé ptačí hlasy, ve kterých se zatím neorientuje. Souhlasil jsem a několikrát jsme pak spolu procházeli okolí malých rybníčků na Vysočině a později také na jihu Moravy. Jak léta ubíhala, tak se z toho mladíka stal profesionální ornitolog a já ornitologii opustil, abych se k ní pak zase po dalších letech vrátil coby k nerezavějícímu koníčku z dob minulých.
Před dvěma roky jsme se s Tomášem – tak se ten mladík jmenoval – domluvili na společné výpravě do Maroka. Tento výlet za birdwatchingem se nám líbil a Tom přišel s nabídkou společné akce v Argentině. Pracuje totiž na výzkumu hnízdního parazitismu, na který získal grant a v jižní Americe by se chtěl prostřednictvím místních ornitologů seznámit s jejich výzkumy zaměřenými na stejnou problematiku. Mohl bych jej doprovázet jako „terénní asistent“ s tím, že by mi zaplatil veškeré výdaje. Taková nabídka se neodmítá. Naše role se vyměnily. Na šest týdnů se stal z bývalého učitele žák, který vstřebává nové zkušenosti z pro něj dosud neznámého kontinentu a s ptačími druhy, které jsou na hony vzdáleny jeho domácímu západnímu Palearktu. Tóma, který v těchto krajích už není žádným nováčkem, byl opravdu dobrým učitelem a jeho revanš za těch několik ptačích hlasů naposlouchaných kdysi na Vysočině byl více než velkorysý.

Drozdec běločelý (Mimus saturninus) – objekt zájmu místních ornitologů. V přítomnosti tohoto druhu jsme trávili celý jeden měsíc.

První tři týdny pobytu v Argentině jsme trávili v rezervaci El Destino, která leží asi 150 km jihovýchodně od hlavního města Buenos Aires v těsné blízkosti Río de La Plata. Stali jsme se členy komunity ornitologů, která tu už několikátým rokem a v nejrůznějším složení provádí své výzkumy. Konkrétně jsme pomáhali s hledáním a kontrolou hnízd drozdců běločelých (Mimus saturninus) – druhu, který si pro svoji doktorskou práci vybrala jedna z našich nových kolegyň – Alicia de la Colina. Dvakrát jsme si odskočili do rezervace Costanera Sur, která leží jen pár set metrů od centra Buenos Aires a jednou do malé soukromé rezervace Otamendi severně od města.

Den po Vánocích, 25. prosince, jsme si půjčili auto a vyrazili na cesty. Naším hlavním cílem byl poloostrov Valdés známý z přírodopisných filmů neuvěřitelnými záběry kosatek útočících na mladé tuleně. Na tomto pevninském výběžku se nacházejí kolonie tučňáků magellanských (Spheniscus magellanicus), rypoušů sloních (Mirounga leonina) a lachtanů hřivnatých (Otaria flavescens). Cestou jsme se zastavili u kolonie papoušků patagonských (Cyanoliseus patagonus) na pláži El Cóndor, která je vůbec největší kolonie papoušků na světě. Silvestr jsme pak trávili ještě dál na jihu na poloostrově Punta Tombo, který je známý obrovskou kolonií tučňáků magellanských. Na cestu jsme měli pouhých jedenáct dní.

Po návratu jsme ještě týden pomáhali v rezervaci El Destino a tím náš nezapomenutelný pětitýdenní pobyt v Argentině skončil. Tentokrát zde nenajdete deník, který jsem si vedl, ale sérii článků, která by mohla být mnohem zajímavější, než nudné a stále se opakující zápisky z deníku.


Argentinská mozaika

Šmarjááá, co je zase tohle? – první setkání s úplně novými druhy ptáků, které mi nic neříkají a ve kterých se ztrácím
Největší kolonie papoušků na světě – jak to vypadá v místech, kde hnízdí 70.000 papoušků patagonských
Jak jsem „dělal terén“ v Argentině I. – rezervace El Destino, místní ornitologové a začátek práce
Jak jsem „dělal terén“ v Argentině II. – večery v pampě a asado, práce terénního asistenta a nefotografování
Workshop na letovky. – několik okamžiků při focení ptáků na cestě k poloostrovu Valdés
Jak jsem „dělal terén“ v Argentině III. – život na farmě, kolibříci a Tómovo vábení
Silvestr mezi tučňáky. – rozpálené slunce, žluté pláže a … tučňáci – i takhle se dá trávit poslední den v roce
Jak jsem „dělal terén“ v Argentině IV. – pásovci a kapibary, vědec-ornitolog a Google Earth