birdwatcher.cz

Oči v oblacích. ČT24 – Před půlnocí

Nový rok jsem z ptáčkařského hlediska započal trochu netradičně. Během terénního setkání Klubu 300, které se uskutečnilo na jižní Moravě 28.12.2013 a z něhož se objevil krátký klip také v regionálním zpravodajství České televize dne následujícího, jsem dostal nabídku vystoupit v pořadu ČT24 Před půlnocí. Tématem měl být birdwatching. V euforii z dokonalého dne zakončeného pozorováním rodinky hus malých jsem kývnul.

Až později jsem si uvědomil, že to nebude tak jednoduché. Výřečností totiž neoplývám a téměř půlhodinový formát pořadu mě trochu děsil. Stále jsem se uklidňoval tím, že šlo o neformální nabídku, ke které nakonec vůbec nemusí dojít. Večer 3. ledna mi ale volal Petr Kotrla, redaktor České televize s tím, že se na mě těší, že mě čeká druhý den po šesté večer v brněnském studiu a že si to představuje tak, že bude klást strohé otázky, na které já budu dlouze odpovídat. Moje nesmělé námitky přešel tím, že to bude URČITĚ v pořádku a rozloučil se.

Mírně křečovitý úsměv vysílaný v ústrety silným reflektorům a kamerám.

Nervozita se spolehlivě dostavila a já celý následující den dumal nad tím, jaké otázky dostanu a jestli na ně budu schopen souvisle odpovídat. Večer jsem se oblékl, hodil do sebe tři panáky a v určenou dobu jsem zvonil u brány ČT. Převzala si mě paní maskérka, která mi na obličej nanesla neuvěřitelnou vrstvu mejkapu a čekalo se na pana redaktora. Ten přišel za chvíli, nechal se také přetřít a spletí chodeb mě zavedl do malého tmavého studia. Na jedné straně množství reflektorů, kamer a trojice techniků. Na straně druhé stůl a dvě židličky. Trocha příprav, připnutí mikrofonu a pak už začal Petr Kotrla do kamery předčítat své úvodní slovo a kladl mi první otázku. Dál už to mám zamlženo. Točilo se to z čisté vody a bez přerušení. Uvědomoval jsem si jen sucho v ústech, vlastní koktání a pak ten vysvobozující pocit, když bylo po všem. Zvládl jsem to!, říkal jsem si a stejně jako kdysi po skoku na pružném laně z výšky 65 m, tak i teď se mi do krve uvolnil endorfin.

Pořad jsem si pak pustil až druhý den z archivu ČT. Teprve pak jsem si uvědomil, jaké jsem dostal otázky a jak jsem reagoval. Na jedné straně kladné reakce kolegů na moje „vystoupení“, které jsem ještě ten den našel ve své e-mailové schránce a na straně druhé rozpaky. Škoda, že jsem dopředu neznal otázky pana redaktora. Mohl jsem se na ně připravit a celý rozhovor by byl koncepčně jednotnější. Takhle jsem spoustu věcí vynechal a jiné zazněly zbytečně. Nedostalo se na Klub300, etický kodex, význam birdwatchingu pro jeho vyznavače, na jeho vzdělávací a popularizační aspekt atd. Když si ale uvědomím, že se propagaci našeho koníčku dostalo půlhodinového celostátního vysílání veřejnoprávní televizní stanice, jsem spokojen. Podle návštěvnosti webu birdwatcher.cz v následujících dnech jsem poznal, že lidé, které zmíněný pořad oslovil, neváhali a dodatečné informace si díky googlu na internetu našli sami. Zde už nepostrádají koncept ani výmluvnost, kterých se mi na obrazovce nedostávalo.

Záznam celého rozhovoru s názvem Oči v oblacích si můžete najít v archivu ČT.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *