Konečně je tu víkend, ale zatímco se všední dny na jeho začátku usmívaly díky slunci a modré obloze jako na pohlednicích, s pátkem se dostavil Mordor. Čistý hnus s teplotami lehounce pod nulou a namrzajícím mžením. V pátek to nějak zvládám do práce a z rádia pak slyším, jak je dálnice na Olomouc ucpaná hromadou nehod. Snad to bude v sobotu lepší, říkám si, ale když ráno hledím z okna, je to snad ještě horší. Mám co dělat, abych se na dvorku nenatáhl na betonu lesklém tlustou námrazou. No jo, ale je víkend, musím se jít aspoň na chvíli vyvenčit. A tak vyjíždím.
Ještě včera odpoledne byla u Hrušovan nad Jevišovkou pozorovaná čírka sibiřská s dvojicí labutí zpěvných. Čírka bude zřejmě uprchlík ze zajetí, ale stejně bych se na ni rád podíval. Chtěl bych vidět, jak v terénu působí. Má to být vybarvený samec, o to hezčí pozorování by to mohlo být.
Jedu. Silnice jsou prázdné, ale naštěstí je sůl připravila o led. Až v Hrušovanech, když se dostávám na lokální asfaltku, tak po ní téměř nejsem schopný vyjet, ač jen mírně stoupá. I když se na ní chci otočit, pekelně to prokluzuje. Sice jsem se dostal na lokalitu, ale mlha je teď tak hustá, že vidím stejně jen tak na dvacet metrů. Na ledě vodních ploch spíš tuším, než vidím hejna ptáků. Podle hlasu to musí být stovky hvízdáků a čírek obecných. V podobě tmavých siluet bohužel vidím jen ty nejbližší ptáky. Navíc se co chvíli zvednou a poletují po okolí.
Je nepříjemná zima. Pod keř kousek ode mě přilétl jakýsi pěvec. Červenka, říkám si, ale potěší pěvuška. Z rákosí vzlétne skupinka úpolníků a ozve se žluna. Kachny se opakovaně vrací na led a opakovaně vzlétají a mizí v mlze. Ach jo. Dostávám se na úroveň jediného otevřeného oka v ledu. Vidět je několik kachen, dvojic labutí a tři nutrie. Situace se nelepší ani po půldruhé hodině. Tohle vážně nemá cenu. Jak jsem přijel, tak jsem i odjel, naštěstí bez nehody.
A co neděle? Odpověď přichází až před polednem. Zdá se, že mlha ustupuje. Doklouzám ke garáži a vyrážím znovu. Tentokrát jsou zamrzlé vodní plochy krásně přehledné, ale pro změnu totálně prázdné. Ve vzduchu krouží jen orel mořský a dvojice luňáků červených. Veškeré osazenstvo pak tvoří pětice kachen divokých a jedna labuť. Druhá leží mrtvá na kraji ledu. Obcházím okolí, připisuji letošní první strnady rákosní, pouštím audioknihu a jedu se podívat alespoň k Novomlýnským nádržím. U vtoku Dyje je led celistvý. Jediná volná hladina je u přepadu do střední nádrže. Ale tady je tedy živo. Parkuji u rybárny a k přepadu jdu pěšky. Jsou tu tisíce kusů vodní drůbeže, tisíce kachen, na vodě i na ledě. Potkávám několik známých s dalekohledy, kteří také vyrazili na čírku sibiřskou, ale zatím bez úspěchu. Studeně fouká a poprchává, ale tedy ptáků je tu neskutečně. Jen hvízdáků musí být alespoň šest stovek, ostralek šedesát, nějaká ta desítka lžičáků, haldy čírek, hoholů, lysek… celkově ale tisíce jedinců. Silnice v koruně hráze je posetá sraženými lyskami a pod přepadem je skupinka nevzletných hus běločelých, poranění veteráni řádění myslivců. Jednu mrtvou nacházím i u cyklostezky.
Všechnu tu havěť prohlížím několikrát zleva doprava. Jinak to ani nejde v případě levookého birdera s rukama v kapsách, který si musí stativák pošťuchovat nosem. Čírka může být kdekoli, přikrčená za skupinkou jiných kachen. Smůla, nenacházím ji, stejně jako kolegové, kteří mezitím odešli. Na ledě s loužemi rozpuštěného sněhu je několik bruslařů a turistů, ale od ptáků jsou daleko. Přilétají menší skupinky běločelek, občas se nějaká desítka či stovka ptáků zvedne a znovu posedá do vody nebo na led. Až na ten vítr a nepříjemný déšť je to pěkné pozorování. Husy, které tu byly před zámrzem, se zřejmě přesunuly někam dál k jihu. Po dvou hodinkách to taky balím, vyfackovaný větrem, ale příjemně vyvětraný. Tak schválně, jaké počasí přinesou pracovní dny? K naštvání nebo mírnému zadostiučinění? 🙂
Luňák červený (Milvus milvus) s rozpelichaným ocasem.
Drůbežárna u přepadu do Věstonické zdrže.
