birdwatcher.cz

24.-25.10.2020: Skutečně naposledy?

V týdnu jsem trávil dvě rána na louce s keři jen asi tři kilometry od domu. Bylo fajn být přítomen přechodu černé noci s tetelícími se hvězdami na obloze v bílé ráno umáčené rosou, kdy se údolí pode mnou naplnilo mlhou. Chtěl jsem se tam vrátit i v sobotní ráno, ale přišel déšť.

Předpověď na noc ze soboty na neděli byla už lepší. Vrátit se opět na louku u lesa nebo přece jen ještě jednou zajet k Zouvalce? Odpoledne se vyčistila obloha a krajinu kolem zalilo slunce. Sice jsem se se svým místem v polích už pro letošek rozloučil, ale proč se tam ještě jednou se sluncem nevrátit, když je ta možnost? Je lepší si své místo zapamatovat pod modrou oblohou než za deště, který mě kropil posledně. Je rozhodnuto, vyjíždím.

Zářící modré cíchy odpolední oblohy ale kousek před Vyškovem překrývá hustě šedá a pošmourně vyhlížející deka mraků. Daří se mi bez uvíznutí procouvat kolem rozbahnělého místa a letos po devatenácté parkuji pár metrů od průseku v keřích, do kterého obvykle natahuji svoji zasloužilou osmnáctku.

Z auta vystupuji do sychravého, teskného podzimu, který nedokáží zachránit ani listy keřů barvící se pastelova. Jsou teď zplihlé, umolousané a připomínají jen rozmáčené cáry matně barevných papírů.

Hned po napnutí skáče do sítě samička černohlávka s mým kroužkem. Po šesti dnech od kroužkování nabrala 4,5 gramu. Pouštím pod sítí směsku hlasů a brzy sleduji, jak do sítě skáče celá partička mlynaříků – šest ptáků, pět jich má čistě bílé hlavičky, jen jeden má tmavé pruhy po jejích stranách. Mlynaříci jsou tak pospolití, že po vypuštění jeden hledají druhého a pokud se některý trefí zase do sítě, jsou tam za pár okamžiků všichni. To se děje i teď. Opakovaně je musím vyplétat a zase pouštět na svobodu.

Když vytahuji na jedné straně sítě tu poslední bílou kuličku s dlouhým ocasem, ucítím silný náraz a na druhé straně se mi v pěvcovce zmítá mohutná samice krahujce. Rychle k ní běžím, aby mi neutekla, zavírám ji do kapsy sítě a pak ji vytahuji. Krásný dravec, a neuvěřitelně klidný.

Brzy se šeří, kroužkuji ještě králíčka obecného a červenku. Pak už se v protrhané oblačnosti objevuje na obloze měsíc. Je to zoufalost, v půl sedmé už je tma jako v pytli. Ještě dlouho sedím na židličce u auta a hledím do setmělého večera. Zima mě totiž nezahání.

Ještě před půlnocí střídá svítící měsíc hustá mlha. Její drobné kapičky víří ve světle čelovky kolem mé hlavy. Nic nevidím, jako bych se rozhlížel ponořen do mléčně bílé vody. Síť je brzy nacucaná vodou a prověšená až k zemi. Kapky zkondenzované mlhy se v ní pohupují a září jako diamanty. Celou noc se nic neděje. Vracím se o hodinu zpět při přechodu na zimní čas a moje mokrá, mlžná noc je tak o hodinu čekání delší.

Teprve v šest se objevuje pár ptáků, ale je to slabé. V následující hodině rozdávám osm kroužků, pak už nic. Zase se mi chytá několik včerejších mlynaříků. Jsou nepoučitelní. Brzy balím mokrou síť a vyjíždím zpět k Brnu. Ještě teď, těsně po ránu, jsem přesvědčený, že jsem tu letos naposledy, ale kdoví? Třeba mi ještě jednou rupne v hlavě. 🙂

odchycené druhy: pěnice černohlavá (retrap), mlynařík dlouhooasý (6 ex.), králíček obecný, králíček ohnivý, červenka obecná (2 ex.), střízlík obecný (2 ex.), kos černý (2 ex.), drozd kvíčala, budníček menší, krahujec obecný – 18 ptáků 10 druhů

Bělohlavý mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus).

A pruhohlavý mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *