birdwatcher.cz

8.3.2014: Nádherná sobota s husami malými na závěr

Zdá se, že je ideální doba k pozorování hus. Na Slovensku se u Malacek vyskytuje v hejnu severských hus jedna husa krátkodobá a jedna sněžní. Minulý víkend pozoroval Radek Lučan s Frantou Marcem na Novoveském rybníce minimálně čtyři husy malé. Říkám si, že se po nich dnes také podívám, i když to tak zprvu nevypadá.
Nedá mi to, abych nejprve nezastavil u polního hnojiště pod Pohořelicemi. Jen tak, pro případ, že by se tu někde husy pásly. Venku se ozývá zpěv skřivanů, na hromadách hnoje hledají potravu dva konipasi bílí a pak se nade mnou ozve zapískání… jsou to dva kulíci zlatí mířící někam k západu. V patách za nimi letí menší hejno čejek. Tihle chlapíci mi udělali radost. Všude jsou jich hlášeny stovky a tak jsem vděčný i za tyto dva.
Abych to měl komplet, tak jedu ke Starému rybníku. Zdá se být plný, ale na severu je přece jen pruh mělčin. Je na něm pár čejek a stále ještě trojice kolih. K ostrůvku míří pár husic liščích, za nimi plave ještě jedna. Slunce svítí, ptáci zpívají, z lesa bubnují strakapoudi, tokají hřivnáči a k severu táhnou kormoráni. Je krásně.
U Vrkoče prohlížím jen okolí ostrůvku. Mám je mírně v protisvětle, ale tři páry zrzohlávek a pár kopřivek se dají poznat dobře. Na poli u výtažníků se pasou dvě desítky rozpárovaných hus velkých a k severu táhnou další kormoráni.
Hladina Novoveského rybníka je prázdná. Pokračuji k Drnholci, ale v polích není nic vidět. Tedy kromě traktorů a skřivanů polních koncertujících všude kolem. Projíždím přes Pasohlávky a zastavuji na hrázi Novomlýnských nádrží. Silnice z Brna na Břeclav hučí provozem, Poláci, Češi, všichni míří do hor na jihu. Mezi stovkami chocholaček na horní zdrži je opět pár kaholek (M+2F) a mladý samec turpana hnědého. Na vedlejší střední zdrží je vidět asi stovka hus velkých a dvě stovky polních. Nad propustí přelétá z jedné strany na druhou dvojice sýkořic.
Na hodinku se jdu projít do Soutěsky na Pálavě. Nahrávkou provokuji šoupálka krátkoprstého. Koberec v lese nabývá svěží zelené barvy, kvetou plicníky a nade mnou křičí dvě káně lesní. Podrostem se táhnou dlouhé oranžové jakoby prodlužovačky a černé kabely se sondami zapíchnutými do země. Zpěv pěnkav se mísí s trumpetkami hýlů.
Prodlužky a kabely se táhnou všude v okolí Pálavy. Na tyčích překonávají silnice, plazí se lesem, vinohrady i podél cest. Pod Pavlovým stojí v řadě za sebou speciální náklaďáky s německými SPZkami. Vypadá to na nějaký geologický průzkum. Na jedné straně hráze u Dolních Věstonic tokají hoholi. Kousek od nich plavou morčáci malí. Na druhé straně hráze je ke dvěma tisícovkám poláků velkých, stovka chocholaček a samice hoholky lední. Kolem hrany lesa poletuje padesátka koňader.
Prozatím jsem tedy na moc hus nenarazil. Říkám, si, že když vyrazím do terénu s předsevzetím podívat se po husách, tak jako natruc žádné nenajdu. Zpáteční cestou zpomaluji na hrázi Novoveského rybníka a husy jsou tam… pěkné hejno pluje kousek od jižního břehu. Tohle si ujít nenechám. Couvu a pak rychle parkuji o pár set metrů dál. Za korunami akátů už jsou slyšet. Opatrně se stavím až k vodě. Výhled mám dokonalý, slunce v zádech a husy jsou krásně čitelné. Všechno jsou to běločelky, odhadem asi 4000 ptáků. Tedy až na jednu husu velkou. Většina jich pospává s hlavami složenými na zádech. Díky zavřeným očím a světlejším mžurkám by to mohly být z fleku všechno husy malé. Nalézám starou známou s černým límcem CCZ (límcovaná v červenci 2008 na Tajmyru). Několikrát celé hejno stativkem prohlížím, až úplně vlevo nacházím jednu husu malou. Hejno se pomalu přibližuje, husy se probírají, krajní skupiny obeplouvají husy ve středu hejna. Oko už mám pořádně vytahané. Čumím na ně dobře 40 minut. Dokonce mi pravé nebirderské oko začalo cukat a já si je musím krýt dlaní. Pak zaznamenávám další husu malou na opačném konci hejna – a v její blízkosti ještě tři. Paráda, to musí být ta čtveřice, kterou viděl Radek Lučan. V okuláru je vidím nádherně, ale jak je zdokumentovat, když jsou husy stále v pohybu a v hledáčku foťáku je rozeznat nedokážu? Mačkám spoušť nazdařbůh, mířím hned sem, hned tam a cvakám. Snad se mi je podaří zachytit. Opakovaně prohlížím hejno, nacházím osamocenou husu malou i tu čtveřici. Podezření mám ještě na jednu, ale stále se mi ztrácí a její znaky nejsou tak zřejmé. Namísto ní se mi ale ukazuje další běločelka s černým límcem a kódem YEC (límcovaná v prosinci 2010 asi 70 km východně od Rotterdamu v Nizozemsku). Husy už jsou snad jen sto metrů daleko. Sice jsou neklidné, ale stále se přibližují. Pak náhle vzlétají a sedají asi o 300 metrů dál. Jsem spokojený. Bylo to nádherné pozorování. Balím a jdu k autu. Traktor právě rozstřikuje na poli močůvku, když u mě zastavuje auto s Davidem Lučanem. Je tu už pěkných pár hodin a husy malé i límcované běločelky viděl také. Chvíli probíráme dnešní pozorování, pak se loučím a nasedám do auta smradlavého močkou. Kéž by takových dní bylo co nejvíc.

Zde vykukují mezi běločelkami tři hlavy hus malých (Anser erythropus).

Tady jsou vidět jen dvě, ale jsem rád, že z focení naslepo, vzešla alespoň tato dokumentace.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *