birdwatcher.cz

Debi Shearwater: Proč mám ráda mořské ptáky

(překlad z knihy Good Birders Still Don’t Wear White: Passionate Birders Share the Joys of Watching Birds)

Když jsem se zamilovala do mořských ptáků, bylo to na vážno. Do buřňáků. A albatrosů. A buřňáčků. Nemám je jen „ráda“. Jsem do nich skutečně zamilovaná.

Na ptácích, kteří tráví celý svůj život na moři s výjimkou, kdy přilétají hnízdit na pevninu, je něco tajemného a nepochopitelného. Čím se živí? Kde létají? Proč žijí právě takhle? Jaké mají nepřátele? Jak hledají cestu?

Když jsem ještě coby birder v prachovém peří žila v roce 1972 v Texasu, zamilovala jsem se do lesňáčků na High Island. Tyto neustále se pohybující a nepředstavitelně barevně zářící drahokamy mě v raných dnech mého ptáčkaření zcela uchvátily. Koneckonců můj úplně první atlas, Terénní příručka ptáků Texasu od Rogera Toryho Petersona, zobrazovala většinu ptáků jen v černobílých ilustracích. A lesňáčci byli barevně. Proto bylo těžké nadchnout se černobílými buřňáky.

K onomu zásadnímu momentu mého života nicméně přece jen došlo, a to při četbě knihy Buřňáci od Ronalda Lockleye. Jeho výzkum buřňáka severního na Stockholmském souostroví mě dostal. Moje terénní příručka od Petersona zobrazovala na straně sedm jen černobílého buřňáka temného a tmavohřbetého. Téměř se zdálo, že tyto druhy byly do příručky zařazeny až dodatečně. Uvedeno u nich bylo: „prostředí – otevřené moře“. Kdo se vydává za ptáky na otevřené moře?, divila jsem se.

O několik let později mě magnetická přitažlivost buřňáků přivedla do Monterey v Kalifornii, abych se zde dozvěděla co možná nejvíce o mořských druzích ptáků. Rozhodla jsem se tomu věnovat naplno. Už několik měsíců po příjezdu jsem birderům nabízela každý měsíc plavby po moři. Když se na jednom z mých prvních výletů ukázal vzácný buřňák světlečelý, předložila jsem birderům nabídku plaveb po celých Spojených státech, případně po světě. Ptáčkaři doufajíc v další položky do svých birdlistů začali přilétat ze všech koutů země a vytvořili tak novou ptáčkařskou komunitu – pozorovatele mořských ptáků, seabirders. Začali jsme dělat nové objevy. Dostavily se výsledky. Byl to rozkvět seabirdingu. Mnozí ptáčkaři začali seabirdingu říkat „poslední hranice“ birdingu. Což je dost přesné.

Před čtyřiceti lety byli vědci teprve v počátcích výzkumu buřňáků, albatrosů a buřňáčků. Vždyť ještě dnes jsou odkrývána nová tajemství – dokladem je buřňák Puffinus bryani, nově popsaný druh. Ony černobílé ilustrace z doby před desítkami let otevřely cestu digitálním kamerám a bezpočtu nových, barevných určovacích klíčů.

Každé léto přilétají ke kalifornskému pobřeží ze svých hnízdišť na ostrovech u Nového Zélandu a Chile miliony buřňáků temných. Přilétají se nakrmit zvláště do výživných vod Montereyské zátoky. Vědcům je to sice už dlouho známo, ale teprve nedávné značení satelitními vysílači odhalilo detaily této pozoruhodné transekvatoriální migrace. Buřňáci temní využívají převažujících větrů jednotlivých etap své tahové trasy a v oblasti pacifické pánve modelují svým tahem obrovskou číslici osm. Bylo zjištěno, že každý rok tak buřňák temný uletí 39 tisíc mil – nejdelší tahovou vzdálenost, která kdy byla díky elektronickému sledování u nějakého živočišného druhu zaznamenána. Buřňáci temní tak žijí v „nikdy nekončícím létě“. To přece nemá chybu.

Potrava není na moři rovnoměrně rozmístěná. Jsou známy konkrétní oblasti, které jsou na potravu bohaté, a Montereyská zátoka patří k jednomu z pěti takových míst na světě. Zátoku dělí na dvě poloviny hluboký podmořský příkop, který má hloubku jako Gran Canyon. Skutečně. Jeden mořský biolog prohlásil, že kdyby nebyl zaplněn vodou, všichni bychom jím s chutí projížděli na oslících. Tento kaňon je společně s mořskými proudy a převažujícími větry příčinou fenoménu známého jako vývěr, který vynáší studené, živinami bohaté vody na povrch, a stává se zdrojem pro celý potravní řetězec. Všechno je to o potravě. Nenapadá mě jiný typ prostředí, které by tak názorně ilustrovalo celý potravní řetězec jako otevřený oceán: kril živící se fytoplanktonem je zdrojem potravy všem ostatním od drobných alkounů aleutských, žraloků modrých a chobotnic, po největší zvíře naší planety, plejtváka obrovského.

Věnovat se mořským ptákům bylo nesmírně vzrušující – mnohému se naučit a pořídit nová pozorování pro Severní Ameriku. Tato práce mě zavedla na Antarktidu, na Jižní Georgii, na Nový Zéland, a na mnohé ostrovy, na kterých tito nádherní mořští ptáci hnízdí. Dalo mi to pocit naplnění, když jsem mohla pozorovat buřňáky, albatrosy a buřňáčky na jejich lovištích a poté na jejich hnízdištích na ostrovech – jako bych i já obrazně zakončila svoji migraci.

Během desetiletí jsem zaznamenala změny na moři – úbytek buřňáků temných, buřňáčků popelavých – což mě motivovalo k práci při ochraně mořských ptáků. Mořští ptáci jsou ohroženi z mnoha stran: škodnou vysazenou na ostrovech, kde hnízdí, včetně koček, krys, králíků, koz a promyk; únikem ropy; rybolovem; plastovými odpadky a znečištěním; a ztrátou svého přirozeného životního prostředí. Ze všech ptáků světa jsou ti mořští nejohroženější skupinou. Pro jejich ochranu bylo sice mnohé vykonáno, ale je třeba udělat ještě více.

Od prosté černobílé kresby buřňáka po gejzír nových poznatků týkajících se mořských ptáků a jejich světa, to pro mě bylo ve všech ohledech poutavé dobrodružství. Koneckonců jsem se nezamilovala jen do buřňáků – zamilovala jsem si oceán.

A co Ty? Jsi připraven okusit vody světa mořských ptáků?

TIPY

  • Směřujte svůj pohled dál za stromy, mokřady a travnaté pláně, směrem k otevřenému oceánu. Více než 70 % Země je pokryto vodou. Není čas ji vyzkoušet?
  • Moudře se rozhodněte pro konkrétní plavbu. Některé mořské oblasti jsou zajímavější než jiné.
  • Jestliže se na moře nedostanete, staňte se alespoň ochráncem mořských ptáků. Potřebují Vás.

DEBI SHEARWATER je dobře známá zakladatelka Shearwater Journeys, společnosti nabízející od roku 1976 mořské plavby za ptáky v oblasti Kalifornie. Na jejích plavbách byla zaznamenána celá řada mořských druhů nových pro Severní Ameriku. Při výletech na moře se k ní připojilo více než 65 tisíc milovníků přírody. Během více než čtyř desítek let působnosti v Monterey Bay se stala se svědkem mnohých změn mořského života. Debi navštívila všech sedm kontinentů a bezpočet odlehlých ostrovů, na kterých mořští ptáci hnízdí. S nadšením sobě vlastním vede expediční výpravy do těchto jedinečných oblastí, k nimž patří i Galapágy, Dálný východ Ruska a Antarktida.

Debi Shearwater. Foto: birdcallsradio.com

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *