birdwatcher.cz

Kenn Kaufman: Začínající birdeři

(překlad z knihy Good Birders Still Don’t Wear White: Passionate Birders Share the Joys of Watching Birds)

Kdysi velice dávno – někdy v 80. letech minulého století – jsem trávil tu lepší část pětiletého období výzkumem, psaním a ilustrováním knihy, kterou jsem nazval Terénní příručka pokročilého pozorovatele ptáků (v orig. A Field Guide to Advanced Birding). Poté, co vyšla v roce 1990 v edici Petersonových terénních určovacích příruček, vysloužila si kladné přijetí seriózních birderů, kteří ocenili její přínos v určování zvláště problematických druhů ptáků.

O deset let a několik dalších knižních projektů později byl publikován můj Kaufman Field Guide to Birds of North America, a někteří z těch stejných seriózních birderů ho zahrnuli otevřenou kritikou a označili ho jako zklamání. Kniha nebyla tím, co očekávali. Předpokládám, že doufali v něco jako Ještě pokročilejší pozorování ptáků nebo Nesnesitelně extrémní birding. Namísto toho jsem vydal základní určovací příručku, která byla vytvořena tak, aby maximálně možným způsobem usnadnila první kroky úplným ptáčkařským začátečníkům.

Byl to, jak někteří mí přátelé naznačují, krok zpět? Zradil jsem seriózní birding tím, že jsem přešel od pomoci odborníkům k pomoci začátečníkům?

Nemyslím si to. Detaily pokročilého určování ptáků, jejich rozšíření a výskytu, mě fascinují stále. Stále rád diskutuji nad určením podivného racka nebo bezhlesého lejska. Ale pokud jde o to, kam bych měl soustředit svoji práci, dospěl jsem k závěru, že pro budoucnost birdingu a ochrany přírody jsou začátečníci mnohem důležitější než odborníci.

Ano, mnohem důležitější.

Mluvíme-li o začínajících birderech, často se objeví některé poněkud zcestné názory. Jedním z nich je představa, že se začátečníky samozřejmě myslí děti. To nemusí být nutně pravda. Samozřejmě, že některými začátečníky jsou děti a samozřejmě, že klíčem k budoucnosti jsou právě děti. Ovšem děti nebo teenageři, kteří se pustí do birdingu, mají často čas a energii se učit velice rychle. Dospělí, kteří s birdingem začínají, mohou mít řadu dalších závazků a koníčků a osvojení základů birding jim může trvat mnohem déle. Začátečníci, kteří potřebují pomoc, mohou být tedy v nejrůznějším věku. Snaha o usnadnění cesty začátečníkům není urážkou jejich inteligence – je to jen poukázání na to, jak těžké mohou jejich začátky být.

Dalším omylem, zvláště odborníků, je předpoklad, že se každý začátečník vrhne do birdingu seriózním způsobem – že se všichni chtějí stát odborníky. Také jsem tomu věřil, než mě nesčetné rozhovory s novými zájemci o pozorování ptáků přivedly k naprosto odlišným závěrům. Ano, pro některé je výzvou zdokonalování vlastních dovedností, schopností najít a určit ty nejobtížnější ptáky, ale pro jiné představuje birding jen únik, možnost si odpočinout a určitě nechtějí, aby to pro ně bylo jakýmkoli způsobem náročné.

Pokud si tohle neuvědomí, snaží se někteří odborníci – s těmi nejlepšími úmysly – lidem říkat, jak by se „měli“ věnovat ptákům. Měli byste si zapamatovat posloupnost druhů v platných seznamech ptáků, i když se pravděpodobně zase změní. Měli byste jít pozorovat ptáky bez své terénní určovací příručky, což vás přinutí podrobně si všímat každého ptáka a dělat si detailní poznámky. Měli byste odložit fotoaparát a pozorovat ptáky dalekohledem. Ale měli byste opravdu dbát na takové rady? To záleží případ od případu. Jestli jste se už rozhodli obětovat celý svůj život zkoumání ptáků, pak ano, pravděpodobně byste tyto rady měli dodržovat. Jestli se ale chcete ptákům věnovat jen pro zábavu, můžete to dělat, jakým chcete způsobem.  Pokud nebudete ubližovat ptákům nebo jiným lidem, není žádné „nesprávné“ cesty, jak se birdingu věnovat.

Tohle poselství je stále důležitější s rozvíjejícími se interakcemi mezi zkušenými odborníky a úplnými začátečníky. Dříve se většina začínajících birderů zdržovala na svých vlastních zahradách, zatímco většina seriózních birderů prozkoumávala populární místa výskytu ptáků. Tato prostorová separace stále platí, ale nyní se tyto dva tábory setkávají v kybernetickém prostoru. Na serverech se sdílenými pozorováními a zvláště pak na sociálních sítích může člověk věnující se birdingu jen jediný týden navázat konverzaci s někým, kdo se ptákům věnuje padesát let. Podobná interakce ne vždy fungují dobře. Když nováček sdílí fotku samice vlhovce červenokřídlého a ptá se „Co je tohle za vrabce?“, a v případě, že podobný dotaz vznesl již dvacetkrát během týdne, může to odborníky ve skupině poněkud rozházet. Běda pak začátečníkovi, který je v květnu online s informací „o první jarní července“.

Osobně jsem si prošel stadiem (kdy jsem se věnoval ptákům asi patnáct let a myslel jsem si, že vím všechno), kdy jsem začátečníky pohrdavě přehlížel. Ale už to mám za sebou. Teď si rád zajdu ven s úplnými začátečníky. Drží mě při zemi. Připomínají mi kouzlo vlastního objevování. Připomínají mi, že normální člověk nezná výrazy jako terciály nebo částečné předhnízdní pelichání. Připomínají mi, že mnozí z našich nejběžnějších ptáků jsou neuvěřitelně krásní a měli bychom na ně hledět s úctou, kdykoli dostaneme tu šanci.

Kromě toho, jak jsem již řekl dříve, začátečníci jsou mnohem důležitější než odborníci – protože je jich mnohem více. Z drtivé většiny birderů nikdy nebudou odborníci a tak je to v pořádku. Každý přítel, kterého ptáci mohou získat, je dobrý. Ptáci a jejich životní prostředí čelí v dnešní době masivnímu ohrožení a ani všichni odborníci na ptáky světa nemohou dosáhnout dostatečné síly, aby jim pomohli. Skutečně nepotřebujeme více lidí diskutujících o středních loketních krovkách racka kanadského, ale potřebujeme miliony dalších lidí, kteří možná viděli lesňáčka žlutého, ale hlavně chápou, že existuje spojení mezi ptáky a jejich životním prostředím. Právě tito lidé vytvářejí základnu, která podporuje ochranu ptáků.

Takže lepší vztahy mezi odborníky a začátečníky by byly dobré pro nás všechny, včetně ptáků. S ohledem na to bych měl pár rad:

  1. Pokud jste odborník na ptáky a zkoušíte si vzpomenout, jaké to bylo v dobách, kdy jste začínali, zaměřte se na nějakou oblast přírodních věd, kterou jste nikdy nezkoušeli. Pokuste se určovat ostřice, mravence nebo lišejníky. Záhy budete zmateni a pocítíte více sympatií k začátečníkům.
  2. Jestliže se v terénu pohybujete poměrně krátce a někdo se vám snaží vysvětlit, jakým způsobem byste „měli“ přistupovat k birdingu, jen se usmějte a odejděte pryč. Birding je něco, co děláme pro vlastní radost a pokud si ho užíváte, pak jste dobrý birder. Pokud si ho užíváte hodně, jste skvělý birder. A coby skvělý birder byste neměli nechat nikoho, aby vám vaše nadšení hasil. Doufám, že se potkáme v terénu!

KENN KAUFMAN se na birderské scéně objevil jako teenager v 70. letech minulého století, kdy pozoroval ptáky po celé Severní Americe, což zachytil ve své kultovní klasice s názvem Kingbird Highway. Poté, co dělal průvodce ornitologicky zaměřeným výpravám po všech kontinentech, začal se věnovat kariéře spisovatele a umělce. V současné době je terénním redaktorem časopisu Audubon a spolupracovníkem Americké ornitologické unie, dvakrát získal cenu Americké ornitologické asociace za celoživotní přínos.

Kenn Kaufman. Zdroj: www.audubon.org, autor: Camilla Cerea

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *