(překlad z knihy Good Birders Don’t Wear White: 50 Tips From North America’s Top Birders)
Jeden účastník exkurze se mě nedávno zeptal, jaká zajímavá místa jsem v poslední době navštívila při pozorování ptáků. Chvíli mi to trvalo. Představila jsem si sama sebe, jak stojím v aljašské tundře a kromě nenápadného hlasu bekasiny (Gallinago delicata) není slyšet vůbec nic; jak mě v deštném lese v Belize před svítáním budí první zpěv vlhovce aztéckého z hnízda společně se vzdáleným vřískotem opic; nebo jak stojím zahalena mlžnou tmou na mysu Cape May a noční oblohu nade mnou vyplňují hlasy táhnoucích ptáků, kteří tak spolu udržují kontakt. Tehdy jsem si uvědomila, jak důležitými se pro mě staly zvuky.
Pro začátečníky představuje pozorování ptáků hlavně snahu o vizuální kontakt. Základními znaky, které musí birder při určování ptáků zvažovat, jsou velikost, stavba těla a chování. Myslím si ale, že by to mělo v každém případě provázet i učení se ptačím hlasům. Čím mladší jsme, když se ptačí hlasy učíme, tím lépe. Děti si osvojí cizí řeč mnohem snadněji než dospělí. Mám pocit, že můj manžel, Michael O´Brien má oproti nám všem ohromnou výhodu právě proto, že se ptačímu zpěvu učil snad už od kolíbky. Jeho otec i bratr jsou také birdeři a jejich rodinný dům stojí uprostřed lesa. Nočním hlasům ptáků se Michael začal učit v době, kdy rozvážel noviny.
Když uvidíte nějakého ptáka, neodcházejte, jen co si ho prohlédnete. Pokračujte v jeho pozorování. Zaposlouchejte se do jeho hlasových projevů. Učení se ptačím hlasům vám může připadat jako skličující úkol. Ale vytrvejte. Myslete na to, že když se naučíte hlasy tří pěnicovitých ptáků každý rok, budete během desíti let znát většinu z nich.
Během učení se vaše znalosti rozšiřují na základě toho, co už víte. Připomíná to vytváření slovní zásoby. Nebude to ovšem fungovat, když tomu nedáte určitý význam. Ozývá se sýkora rezavoboká jako když se řekne čiva čiva čiva? Nebo je to spíše jako pítr pítr pítr? Lesňáček světlebrvý se dá obecně velice těžko pozorovat. Zkuste ale zaslechnout here here here we go (přepis do češtiny: tady tady tady jsem) nebo ooh ooh stepped in poo (přepis do češtiny: jejda jejda, stoupl jsem do lejna)? Myslím, že to druhé se dá zapamatovat snadněji. Použijte takové slovní pomůcky, které jsou vám bližší. Já si například pamatuji, že se slukovec krátkozobý ozývá tututu jenom kvůli tomu, že Dick Walton (autor CD s názvem Birding podle sluchu) jednou ráno objednával „slukovce krátkozobého“ ke snídani v restauraci na Cape May. Zmatené servírce musel vysvětlit, že to znamená dvě vejce, dva lívance a dva plátky slaniny (pozn. tututu je fonetický přepis two two two, tedy dva dva dva).
Pomůže vám, pokud máte hudební sluch. Všimla jsem si, že se ptáčkaři, kteří mají rádi hudbu, více zajímají i o ptačí hlasy. Jde o fantastický zážitek, když se několik vedoucích terénní exkurze pustí do jam session nebo když se zúčastní místní karaoke noci během ptačího festivalu. Všichni v sobě máme mnohem více muzikálnosti, než si uvědomujeme. Už jen to množství textů, které jsme si v mládí zapamatovali. Pořád je máme někde v sobě! S radostí bych vyměnila slova jakékoli populární písničky, která znám, za znalost hlasových projevů několika dalších tropických druhů ptáků.
Dokonce, i když s pozorováním ptáků začínáte v pokročilejším věku, zdaleka není pozdě začít se učit hlasovým projevům ptáků. Poslech CD, na kterých zpěv následuje bezprostředně po oznámení určitého druhu, vám může navodit příjemné denní snění. Pak si zkuste poslechnout třeba nějaký audio-návod jako je Birding podle sluchu. Musím říct, že podobné tutoriály jsem měla v oblibě hlavně v začátcích.
Najděte si mentora. Osobně sice miluji knihy a CD o ptácích, ale nic se nevyrovná tomu, když se můžete učit od zkušenějšího kolegy. Nebo v mém případě od vycházející hvězdy. Michael a další vedoucí terénních exkurzí jako je on, jsou nadšeni, když se mohou o své znalosti podělit. Nebojte se zeptat. Zúčastňujte se terénních exkurzí a workshopů. Vaše učení bude rychlejší.
Zkuste Big Day. Sice vám to může připadat jako křest ohněm, ale jde o úžasnou zkušenost. Když jste po čtyřiadvacet hodin vystaveni nutnosti vnímat ptačí hlasy a snažit se zahlédnout a určit všechny druhy ptáků, pak vás to donutí učit se rychleji, z několika důvodů, v neposlední řadě i z hrdosti. Určitě se budete snažit držet krok s ostatními ve vašem týmu a nebudete chtít být nejslabším článkem. Navíc je to skutečná zábava. Když pak na konci dne konečně složíte hlavu na polštář, stále ještě budete ve své hlavě naslouchat ptačím hlasům, které vás nakonec ukolébají.
Zvuky přírody jsou zdrojem radosti. Jsou zahrnuty ve všech mých oblíbených vzpomínkách, ale okamžitě utichají tam, kde převládá hluk působený lidmi. Vím, že si můžeme vytvořit jakýsi filtr v případě hluku letadel a automobilů, ale když navštívíme místo, kde tento hluk není, rozhodně si toho rozdílu všimneme. Snažte se dostat co nejčastěji do terénu a užívat si svět přírody – a nezapomínejte naslouchat.
LOUISE ZEMAITIS je umělkyně, přírodovědkyně a průvodkyně cestovní kanceláře WINGS. Žije na Cape May v New Jersey, kde je oblíbenou vedoucí terénních exkurzí zaměřených na ptáky a motýly. V pozici odborného přírodovědeckého spolupracovníka Cape May Bird Observatory přednáší na ornitologických workshopech. Louise je také koordinátorem projektu zaměřeného na sledování monarcha stěhovavého (Monarch Monitoring Project) na Cape May a kurátorem umělecké galerie při Cape May Bird Observatory. S vyznamenáním vystudovala Temple University´s Tyler School of Art, ráda se živí jako nezávislý umělec a její ilustrace se objevily v celé řadě publikací.
Louis Zemaitis. Zdroj: http://51853.photoshelter.com/, autor: Richard Whittington
