birdwatcher.cz

Určování ptáků – chování

(doplněný překlad Birding Basics z webu The Cornell Lab of Ornithology)

Nejen, že je každý ptačí druh vzhledově jedinečný, ale má také jedinečný způsob chování, pohybu, sezení a letu. Když se s těmito projevy seznámíte, můžete mnohé druhy poznat podobným způsobem, jako poznáte svého přítele procházejícího davem cizích lidí.

Pro příklad: nikdy neuvidíte brkoslava hrabat se v listí a hledat semena nebo brávníka cikcak poletovat nad vodní hladinou při lovu hmyzu. Máte třeba dva druhy, které jsou si podobné vzhledem a velikostí, ale jejich chováním je rozdílné. Chování je jedním z klíčů, které od sebe jednotlivé druhy odlišuje.

Determinace určitého druhu závisí z velké míry na jeho chování, a tudíž vám napomůže k jeho určení, i když ho zahlédnete jen koutkem oka, ve špatném světle a 300 m daleko. Ještě, než zvednete k očím dalekohled, zkuste si všimnout, jakým způsobem sledovaný jedinec sedí, jakým stylem hledá potravu nebo jak se pohybuje, jestli je v hejnu, nebo jestli má ve svém chování nějaký specifický druh pohybu – rozevírání křídel nebo pocukávání ocasem.

Zapamatujte si, že abyste byli dobří v určování ptáků podle jejich chování, tak musíte ztrávit spoustu času jejich pozorováním. Sice je lákavé odložit dalekohled a vrhnout se na svoji terénní určovací příručku hned, jak postřehnete nějaké určovací znaky, ale nedělejte to a sledovaného jedince pozorujte dál. I při určení toho nejběžnějšího druhu nespěchejte s hledáním něčeho vzácnějšího, ale odolejte tomu, zpomalte a věnujte se pozorování svého opeřence tak dlouho, jak vám to jen dovolí. Právě tohle je cesta, kterou byste při pozorování ptáků měli zvolit a díky které můžete postřehnout řadu nových věcí – možná právě tohle je důvod, proč vás birdwatching tak baví.

Držení těla

Jedním z nejzákladnějších aspektů ptačího chování je držení těla. Jde o způsob, jakým pták prezentuje sám sebe. Druhy podobných tělesných proporcí můžete rozeznat právě podle póz, které zaujímají. Jde o schopnost nejen postihnout velikost a tvar pozorovaného jedince, ale přidat k tomu ještě dojem z jeho tělesné konstituce a jeho postoje.

Vezměme si pro příklad dva velice podobné druhy – bělořita šedého a plavého. U obou druhů má samice či jedinec v šatě první zimy v podstatě stejné barevné znaky, stejné tělesné proporce i siluetu. Začátečník může být zmatený, ale stačí den dva důkladného pozorování a zjistíte, že tyto druhy dokážete od sebe velice dobře odlišit podle charakteristického postoje. Bělořit plavý se na zemi co chvíli zastaví ve vzpřímené pozici, ve které vypadá vyšší a štíhlejší. Oproti bělořitovi šedému je sice o kousek větší a má delší běhák, ale ten přece jen tak extrémní vzpřímení nezaujímá.

Prvním krokem je zaznamenat horizontální a vertikální složku držení ptačího těla. Následuje dojem z ptáka: je zvědavý jako pěnice nebo flegmatický jako drozd? Je skloněný dopředu a připraven k útoku jako vrána nebo je troufalý a strnulý jako kos? Dokáže živě sledovat svoje okolí jako lejsek nebo metodicky prohlíží listí na stromech jako sýkora? Je sledovaný jedinec stále ve střehu jako stehlík? Je neklidný a plachý jako králíček?

Typické držení těla některých druhů našich ptáků:

Vlevo ptáci žijící na vodě a u vody:
1 – volavka popelavá, 2 – rybák obecný, 3 – racek chechtavý, 4 – kormorán velký, 5 – rákosník velký, 6 – bukáček malý, 7 – chřástal kropenatý, 8 – lyska černá, 9 – potápka malá, 10 – lžičák pestrý, 11 – břehouš černoocasý, 12 – kulík říční, 13 – moták pochop

Vpravo ptáci žijící v lese, na poli a na lukách:
1 – králíček obecný, 2 – pěnice hnědokřídlá, 3 – lejsek šedý, 4 – mlynařík dlouhoocasý, 5 – vlha pestrá, 6 – hrdlička divoká, 7 – kukačka obecná, 8 – střízlík obecný, 9 – bělořit šedý, 10 – pěnkava obecná, 11 – dudek chocholatý, 12 – drozd kvíčala, 13 – sojka obecná, 14 – strakapoud velký, 15 – káně lesní, 16 – poštolka obecná, 17 – sýček obecný, 18 – bažant obecný

Zdroj: Obhlídal, F., 1977: Ornitologická příručka. Státní zemědělské nakladatelství. Praha.

Pohyb

Jakmile se začne pozorovaný pták hýbat, hned nám nabízí indicie ke svému určení. Nejen, že vidíte další části jeho těla a nové pózy, ale díky rytmice jeho pohybů vnímáte více z jeho chování.

Ze způsobu pohybu ptáka můžete zjistit spoustu věcí: všimněte si, jestli poskakuje jako vrabci nebo běhá jako lindušky; jestli se pohybuje po kmeni vzhůru jako strakapoud nebo šplhá kolem dokola jako brhlík navzdory gravitaci.

Na vodě některé kachny (kachna divoká nebo ostralka) panáčkují, aby dosáhly vegetace rostoucí na dně. Jiné jako poláci nebo zrzohlávky zmizí zcela pod hladinou, když hledají korýše nebo jinou kořist. Kajky těsně před potopením rozevřou křídla, jejichž mávnutím se pak pod vodou pohybují. Tento způsob potápění se u nich nemění.

Znaky patrné za letu

Některé ptáky bezpečně odhalí znaky, které jsou vidět za letu. Charakteristické je například velice pomalé mávání křídly volavky popelavé – její pohyb je typický na vzdálenost stovek metrů. Stejně tak vlnovitý let strakapoudů je prozradí ještě dřív, než usednou. Podobně se pohybují i někteří pěvci, kdy několikrát prudce zamávají křídly, pak je na zlomek sekundy složí k tělu a znovu zamávají. Jiní drobní pěvci jako střízlík nebo vrabec letí přímo za prudkého mávaní křídel.

Dravci mají svůj typický způsob letu. Káně létají za pravidelného a výrazného mávání křídel nebo s nataženými křídly plachtí v kruzích s využitím termiky. Krahujci několikrát krátce mávnou křídly a pak kloužou vzduchem. Sokoli létají s prudkými silnými údery úzkých křídel atd.

Rozdílný způsob letu dravců při lovu: nahoře moták pochop a dole sokol stěhovavý

Zdroj: Obhlídal, F., 1977: Ornitologická příručka. Státní zemědělské nakladatelství. Praha.

Způsob získávání potravy

Hodně času, po který pozorujete ptáky, se tito věnují potravě. Proto je dobré seznámit se i s těmito jejich projevy. U některých druhů je to jasné: klidné postávání volavek, stále opakované píchání do bláta u bahňáků, pády do vody u ledňáčků. Téměř u všech ptáků můžete překvapivě vysledovat specifické znaky, které vám je prozradí už po několika sekundách pozorování.

Pro příklad, vlaštovky, lejsci, sýkory, zvonci a drozdi jsou dejme tomu zhruba stejné velikosti, ale způsob získávání potravy je u nich zcela odlišný. Vlaštovky loví hmyz za letu, lejsci vzlétají za letícím hmyzem z větve, na kterou se zase vracejí, sýkory pozorně prohledávají listí a větvečky stromů, zvonci vsedě vylupují semínka a drozdi poskakují po zemi a hledají hmyz a ovoce.

Odborníci dokáží zužitkovat tyto znalosti do té míry, že dovedou identifikovat vzdálené mořské ptáky nad vlnícím se oceánem jen podle držení křídel. Stejně jako existuje u lidí mnoho způsobů, kterými jedí, tak si i blízce příbuzné druhy ptáků vytvořily osobité způsoby chování při získávání potravy. Jejich objevení si vyžádá nějaký čas, praxi a vlastní schopnost pozorovat.

Shlukování do hejn

Viděli jste někdy hejno ledňáčků? Nebo samojediného špaček nad vinohradem? Ani náhodou. Některé druhy se narodily jako jednotlivci a jiné o samotě skoro nikdy neuvidíte. I mezi druhy, které tvoří hejna, se najdou takoví, kteří létají ve třech nebo čtyřech. Jiní se ale sdružují do desítek a stovek.

Hlasité hejno zelených a červených ptáků přeletujících v korunách smrků bude určitě tvořeno křivkami, než hýly rudými. Na polích jižní Moravy v okolí Novomlýnských nádrží potkáte v zimě tisícihlavá hejna hus běločelých a polních, zatímco turpanů hnědých tu bude jen několik. Zjištění tendencí určitých ptačích druhů k tvoření hejn a jejich tolerance ke shlukování, je dalším aspektem chování, který můžete v terénu při identifikaci použít.

Je třeba si uvědomit, že mnoho druhů se sdružuje ke konci léta. Hnízdění skončilo a mláďata se krmí sama. Dospělí mohou odpočívat a přestat bránit svoje teritoria. Některé druhy jsou v hejnech i v létě a společně také hnízdí. Vědci objevili, že je to v těch případech, kdy je primární potrava daného druhu nepředvidatelně rozptýlená (racci a mořští ptáci) nebo když nejsou k nalezení vhodná hnízdiště (vlaštovky).

Typický let některých ptáků (1, 2) a charakteristický let při toku (3-8):
1 – přímočarý let kachny divoké, 2 – vlnovitý (houpavý) let strakapouda velkého, 3 – bekasina otavní, 4 – hrdlička zahradní, 5 – lejsek šedý, 6 – linduška lesní, 7 – skřivan polní, 8 – rákosník proužkovanýZdroj: Obhlídal, F., 1977: Ornitologická příručka. Státní zemědělské nakladatelství. Praha.

2 Komentářů

  1. Jaroslav Zavadil

    Dobrý den, prosím o pomoc pro určení názvu ptáčka.
    velikost: kosa
    let:houpavý jako strakapůd
    zbarvení: spodní část těla světná až bílá
    křídla: zvrchu světle šedá
    hlava: zbarvená jako u brhlíka ( tmavá linka)
    Při letu přelétával z kůlu na kůl u vyznačené silnice.

    Děkuji za odpověd.

  2. Robert Doležal (Autor)

    Pěkný den,
    tipoval bych na ťuhýka šedého, kterého teď v otevřené zimní krajině můžete zastihnout. Odpovídá chováním i zbarvením.
    d.

Napsat komentář: Jaroslav Zavadil Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *