V rámci ptačí říše mají dravci, tito vrcholoví predátoři, výjimečné postavení. Díky svému vzhledu, velikosti a chování jsou to velmi nápadní ptáci, jejichž existenci zaznamenáme při každé procházce přírodou. Jsou sice nápadní a snadno pozorovatelní, ale díky své variabilitě, vzájemné podobnosti, a ne vždy dostatečným podmínkám pro delší pozorování, představuje jejich určování vyšší dívčí nejen pro běžné pozorovatele ptáků, ale mnohdy i pro odborníky.
Literatury věnované dravcům není málo, nyní se však dostává na domácí trh publikace, která je svým zaměřením a rozsahem jedinečná. Jedná se o český překlad knihy Flight Identification of the Raptors of Europe, North Africa and the Middle East od Dicka Forsmana, který vychází pod českým názvem Dravci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu v nakladatelství Ševčík, a pod jejím překladem je podepsán Tomáš Bělka a jeho manželka Jana. Vzhledem k tomu, že je Tomáš vynikajícím znalcem dravců, zástupcem hlavního koordinátora Skupiny pro ochranu a výzkum dravců a sov ČSO a koordinátorem pracovní skupiny pro orla mořského, tak se překlad dostal do rukou člověka více než povolaného.
Dravce zaznamenáme především v letu a tato Forsmanova příručka je specifická právě v tom, že se soustředí výhradně na určování v letu. Nejedná se však o knihu ilustrovanou kresbami, ale kvalitními fotografiemi, kterých je bezmála 1100. Vzhledem k objemu fotografií se jedná o publikaci s nejrozsáhlejší kolekcí fotografií dravců západního palearktu. Podrobný popis se pak týká přibližně 60 druhů dravců a u každého sestává z poznámek k jeho rozšíření a chování, k určování a pelichání, poté jsou zde popsány šaty jednotlivých věkových kategorií, ale i rozdíly mezi pohlavími, zmíněny jsou podobné druhy i rozšíření v ČR. Poměrně značný prostor je věnován určování hybridů (např. u včelojedů, luňáků nebo motáků) a vybraných poddruhů (u luňáka hnědého, káně lesní a bělochvosté). Velmi užitečné jsou části zaměřené na rozlišování podobných druhů (např. káně lesní vs. včelojed, orel stepní vs. orel křiklavý, orel volavý vs. orel křiklavý, malí sokoli vs. ostříž apod.).
V úvodu jistě zaujme část věnovaná podrobnému popisu pelichání jak čeledi Accipitridae tak Falconidae, stejně jako kapitoly, na kterých se podílelo několik dalších autorů. Osobně mě potěšil popis nejzajímavějších míst, kde se dají v Evropě dravci pozorovat ve větších počtech během migrace (Keith L. Bildstein a Anna Sandor), ale i rozsáhlá část zaměřená na migrační ekologii dravců (Ian Newton).
Ano, věřím tomu, že po pečlivém prostudování knihy Dravci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu a jejím využíváním v terénu při pozorování táhnoucích dravců, se moje určovací schopnosti posunou minimálně o pár kroků tím správným směrem. A těším se na to. Chce to ale tréning a čas věnovaný především práci v terénu, což zdůrazňuje nejen Dick Forsman, ale i Tomáš Bělka ve své anonci k vydání Forsmanovy příručky zveřejněné v Ptačím světě. Pouhé prostudování knihy nestačí. Vzhledem k množství geografických forem, komplikované taxonomii a obrovské variabilitě opeření dravců, zůstane jejich určování oříškem i s touto knihou. Její fotografie a podrobné popisky vás nicméně povedou, budou vám oporou v mnoha situacích a při řešení nejedné záludnosti, a to se opravdu počítá.
Knihu lze zakoupit přímo v nakladatelství Ševčík.
