birdwatcher.cz

Panoramatické kino Francouzských Pyrenejí

Blížíme se ke Gavarnie. Daleko a vysoko v čele údolí před námi jsou vidět zasněžené vrcholy. Obloha je modrá a slunce nahřívá okolní skály. Začíná fungovat termika. Nad námi se objevují první supi bělohlaví. Parkoviště v Gavarnie je plné obytných aut. Míjíme odbočku k Cirque de Gavarnie a rozhodujeme se pro Port Boucharo. Každá zatáčka a každých několik výškových metrů nám odkrývají nová uchvacující panoramata. Naše autíčko šplhá k zasněženým výšinám. Zastavujeme na parkovišti ve výšce 2.203 m n.m. Něco tak nádherného jsme nečekali. Co chvíli nad námi přelétne sup bělohlavý. Jdeme se projít na Pic de Tentes (2.322 m). Proti nám jsou nasvícené skály trčící nad 3.200 m. Krása. Ještě toho orlosupa by to chtělo …

1. Proč právě Francouzské Pyreneje?

Pyreneje se táhnou v délce 400 km od Biskajského zálivu na západě po Středozemní moře na východě a tvoří hranici mezi Francií a Španělskem. Na hranicích západně od Gavarnie vystupují do výšky 3.298 m (Vignemale) a na španělském území do 3.404 m (Pic de Aneto). Severní francouzské svahy jsou na většině míst vlhčí, než svahy jižní ve Španělsku. Na úpatí hor se zasněženými zubatými vrcholy jsou na francouzské straně bujné pastviny, listnaté a borové lesy, působivé skalní stěny a suťová pole. Fantastické scenérie jsou pak doplněny skvosty z ptačí říše v podobě orlosupa bradatého a zedníčka skalního, což z tohoto pohoří dělá jednu z nejkrásnějších ornitologických lokalit Evropy. Pyreneje jsou také v dosahu NP Camargue v jihovýchodní Francii. Pokud máte více času, můžete návštěvu obou oblastí spojit v jeden, ornitologicky velice „výživný“ výlet.

Při pohledu z Port Boucharo jsme si připadali jako na vrcholku světa.

2. Kdy se vypravit na cestu?

Většina vysoko položených cest je v Pyrenejích nejméně do května, a někdy i do června, blokována sněhem. Samo Gavarnie, v jehož okolí se vyskytují všechny zdejší top druhy, je během letního festivalu probíhajícího počátkem června pro změnu přeplněno návštěvníky. Pokud bychom chtěli navštívit Camargue i Pyreneje, pak bude nejvhodnějším obdobím začátek podzimu. Stihneme tím pádem vrcholící tah ptáků probíhající od konce srpna do začátku září a vyhneme se situaci, kdy jsou silnice v horách neprůjezdné kvůli sněhu.

3. Rady k nezaplacení

• Ideálním dopravním prostředkem pro nezávislé ornitology je samozřejmě půjčené nebo vlastní auto, díky kterému se dostanete na všechny zajímavé lokality bez ohledu na omezenou možnost veřejné dopravy.
• Při nákupech potravin se svěřujeme do rukou obchodních řetězců Aldi a Lidl, které nabízejí zboží odpovídající našim cenám.
• Kempů je v podhůří Pyrenejí dostatek a poskytují veškerý komfort včetně toho estetického, díky svému dokonale malebnému okolí. V některých se dá pronajmout chatka či velký rodinný stan. Značné množství kempů se s koncem srpna zavírá. Spát se dá i ve volné přírodě.
• Pokud přijíždíte od Camargue a máte chuť na krásnou přírodu a městečka s kamennými domky připomínající skanzeny, pak se pusťte z Foix k západu po silnici D618 a na ni navazující D918. Navštívit se dá také Andorské knížectví ležící asi 70 km jižně od Foix.
• Při návštěvě francouzké části Vysokých Pyrenejí byste neměli minout průsmyk Col du Tourmalet (2.115 m n.m., výskyt skalníka zpěvného a pěnkaváka sněžného), Cirque de Gavarnie (neuvěřitelný skalní amfiteátr otevírající se za městečkem Gavarnie), Port de Boucharo (výhled na zasněžené hory z vrcholku vysoko nad Gavarnie se supy bělohlavými a orlosupy bradatými), Valle de Oussoue (hluboké údolí s kolmými skalními stěnami, dají se tu vidět zedníčci skalní) nebo horské údolí nad přehradou Gloriettes končící u skal Cirque d’Estaubé).
• Velkým pomocníkem při plánování, která místa navštívit, je samozřejmě internet s nesčetnými reporty ornitologů: www.travellingbirder.com, www.birdtours.co.uk

4. „Top druhy“

Do hor jsme se vypravili za vzácným dravcem, jehož početnost v Evropě bohužel klesá, za orlosupem bradatým (Gypaetus barbatus). Během dvou dní v okolí Gavarnie se nám ho podařilo pozorovat dvakrát. Stejně tak nás lákalo pozorování supů bělohlavých (Gyps fulvus), ale i mnohem menších druhů ptáků vázaných na vysokohorské prostředí: zedníčka skalního (Tichodroma muraria), pěnkaváka sněžného (Montifringilla nivalis) a zvonohlíka citrónového (Serinus citrinella). Z těchto tří druhů jsme měli štěstí jen na zvonohlíka, ale hory nám vyšli vstříc i dalšími zajímavostmi, které se u nás vidět nedají.

Kam bych na kole nevyjel

Celé dva dny po odjezdu z Camargue nás doprovází déšť. Bojíme se, že v tomto počasí to v horách nebude stát za nic. Poslední nocleh v kempu u Foix pod hráškovým rodinným stanem a druhý den stoupáme k horám. Prvním průsmykem je Col de Port. Mraky se trhají. Zázrak slunce a modré oblohy. V dálce se ve zvedajících mracích objevují zasněžené štíty pyrenejských velikánů. Projíždíme městečky, které tu snad beze změny zůstaly od středověku. Kamenné budovy, stařičké kostely, úzké uličky a dřevěné balkóny. Každé městečko je jako skanzen, ale lidé v něm normálně žijí. Podél skal u jednoho odpočívadla poletují břehule skalní (Ptynoprogne rupestris) a kousek od nás sedí na větvi orlík krátkoprstý (Circaetus gallicus).
K dalšímu vysokému průsmyku Col de Tourmalet se dostáváme následující den. Během dlouhého stoupání míjíme i stádo lam. Jako bychom se ocitli v Andách. Je tu chladno. Pokřikují tu desítky lindušek horských (Anthus spinoletta) a oba druhy kavčat. Jako bonus se objevují i čtyři skalníci zpěvní (Monticola saxatilis). Dokonce se ozve jejich zpěv. Následuje dlouhé a prudké klesání. K místním radostem asi patří týrání těl na bicyklech dlouhou jízdou do kopce. Potkáváme desítky prošedivělých pánů a dam odhodlaně šlapajících do sedla, ve kterém dokonce stojí stříbrná socha cyklisty.

Tam, kde z oblohy padají kosti

Gavarnie je položeno pod skalními stěnami ve výšce 1.350 m n.m. Je nádherný den s křišťálově čistým vzduchem. Projíždíme městečko a stoupáme výš k lyžařskému areálu, kde se mají vyskytovat pěnkaváci sněžní a pěvušky podhorní (Prunella collaris). Pak přijíždíme až na parkoviště ve výšce 2.270 m n.m. Proti nám stojí třítisícové vrcholy se sněhovými čepicemi a nad námi co chvíli přelétá mohutný sup bělohlavý. Pod námi se do dálky táhnou kopce, skály, údolí – vše sytě barevné a zářivé po dešti. Nedaleko parkoviště je kamenný vrch, kde mají být vidět orlosupi bradatí, jak pouštějí kosti z výše na skály a pak z jejich zbytků vyžírají morek. Máme smůlu, po orlosupech se obloha slehla.
Z parkoviště se dá udělat tůra přes suťová pole k chatě Refuge Sarradets, pak vzhůru přes ledovec do trhliny ve skalní stěně zvané Breche de Roland (2.807 m), kudy s hlasitým svištěním prolétají rorýsi velcí (Apus melba). Pokud se pokračuje vpravo nahoru na vrcholek La Doigt, ležící na španělské straně Pyrenejí, tak se dají na strmých stěnách podél chodníku vidět i zedníčci skalní.

Ve zdejších kouzelných horách by stálo za to podniknout i několikadenní trek – cesta k Cirque d’Estaubé.

Společný nocleh s orlosupem

Pozdě odpoledne sjíždíme do údolí Vallée d’Ossoue. Po pravé straně směrem od Gavarnie je nasvícená kolmá skalní stěna. Stavíme si pod ní židličky a číháme, jestli neuvidíme třeba zedníčka. Namísto něj se od skály odlepí orlosup bradatý. Tak přece! Chvíli tu krouží a pak se schovává. Dno našeho údolí se noří do stínu, jen stěna září do oranžova klesajícím sluncem. Znovu se objevuje orlosup a sedá do stěny. Mířím na něj stativákem. Můžu jej pozorovat do detailů. Oranžová hlava a krk, přes oči černá páska sahající doprostřed zobáku, odkud mu pod bradu vlaje drobná bradka. Pohasíná i stěna, jen směrem dál do údolí ještě oranžově prosvítají mraky. Z protější skalnaté stráně se ozývá houkání výra. Dopíjíme sklenice a stěhujeme se na noc do auta. Hledíme ven okýnkem. Obloha je plná hvězd.

Kolébka mraků

Desítky turistů s holemi vyráží do kopců. A všichni nás zdraví. Jdeme se podívat za Gavarnie ke skalám. Mezi zvonohlíky zahradními jsem zahlédl i jednoho s šedou hlavičkou a bez kresby na prsou a břiše. Píšu si jej jako z. citrónového.
Pak máváme městečku pod skalní stěnou a sjíždíme do údolí. Nedaleko pod Gédre je odbočka na Cirque de Troumouse. Kousek po ní jedeme a pak zahýbáme prudce do kopce k vodní nádrži des Gloriettes. Je nádherně. Slunce peče a vzduchem poletují vlákna babího léta. Přehrada s vodou v barvě zředěného tyrkysu, leží nad 1.600 m n.m. Obklopují jí strmé skály. Nad tou nasvícenou v jednu chvíli krouží 15 supů bělohlavých. Všichni společně asi s padesátkou kavčat krouží v jednom stoupáku. Jdeme se projít podél říčky vtékající do přehrady. Údolí po několika kilometrech končí u skal Cirque d’Estaubé. Nejvyšší z nich má pár desítek metrů nad 3.000.
Asi 3 nebo 4 km od nádrže si leháme do trávy spásané stády krav a ovcí do ježatého měkkého koberečku. Stačí se natáhnout, aby se člověk dotknul mraků nad námi. Nad námi přelétá osamělý orlosup a o chvíli později mladý orel skalní (Aquila chrysaetos) útočí na sviště. Trochu jej nadzvedá, ale pak jej pouští a svišt po několika kotrmelcích spěchá do úkrytu. Silueta zasněžených hor nad námi svítících z modré oblohy je dokonalá.

Chrám přírody a chrám lidí

Opět se narodil jeden dokonalý den. A my ho pro potěšení dostáváme v dárkovém balení dokonale nasvícených horských velikánů. Člověk by se na ten fascinující program se záběry horské přírody dokázal dívat každý den. Přesto odjíždíme. Naposledy, tentokrát definitivně máváme naší stěně, pod kterou jsme strávili další noc, pak ještě pohled na stěny za Gavarnie a v nekonečných serpentinách sjíždíme dolů. Neuvěřitelně dlouho dolů. Překvapuje nás to o to víc, že jsme už vysoko v kopcích potkávali cyklisty, kteří to sem vyšlapali.
Do zázračných Lurd je to něco přes 50 km. Město je přecpané poutníky z celého světa. Všichni doufají, že je třeba také potká zázrak: nemocní, vozíčkáři, ale i žebráci a obchodníci. Těm se tu asi daří nejlépe. Chrám přírody jsme vyměnili za modly lidí. K čemu se utíkat a v čem hledat svoji jistotu a víru, to je na každém z nás. Za sebe jen můžu říct, že už dlouho vím, kde mám hledat. Brzy proto opouštíme to lidské mraveniště a ujíždíme zase o kousek dál do míst, kde se zatajeným dechem budeme moci být přítomni dalšímu zázraku přírody.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *