birdwatcher.cz

Stephen Shunk: Nech ptáky, ať ti pomohou uniknout do ráje

(překlad z knihy Good Birders Don’t Wear White: 50 Tips From North America’s Top Birders)

Rájem nemusí být jen tropická pláž. Můžeme ho nalézt v hukotu velkoměsta, v tichu padajících sněhových vloček, během nudné cesty do zaměstnání, a dokonce i uprostřed přírodní katastrofy.

***

Světlo z tramvaje postupuje vzhůru První ulicí v doprovodu autobusů čekajících na lidi jedoucí do zaměstnání. Tep města se nese skrze tunely vysokých budov. San Jose je pěkné město, jeho ulice v centru jsou lemovány lavičkami a trávníky a stezky pro pěší mají stejnou šířku jako ulice samotné. Horké jarní slunce vystupující na oblohu nad městem bortí vzdálený horizont. Džungle pod ním zůstává v úrovni ulic chladná a zastíněná.
Když tramvaj odjela, kráčím jejím směrem a hluk města se vzdaluje. Z třicetipatrové výšky klesá dolů důvěrně známé štěbetání narušující ticho. Výrazné klesající a téměř dvouhlasé džííí, dži, dži, dži, dži, dži, dži mi doléhá k uším a nutí mě podívat se vzhůru. Nade mnou svítí jako ornament ve vycházejícím slunci hejno rorýsů bělohrdlých, kteří poletují sem tam nad budovami. Mizí stejně rychle, jako se objevili, ale ten obrázek se mi vrací až do té doby, kdy jdu večer spát.
I ve městech nám ptáci mohou pomoci alespoň na okamžik pocítit spojení s přírodou. Hejno drobných rorýsů, z nichž každý váží necelých 40 gramů, má sílu potřebnou k tomu, aby se náš duch povznesl nad labyrint betonu a oceli, jímž jsme obklopeni.

***

Abychom si trochu zatrénovali, balíme do auta lyže a míříme do hor. Sněhové vločky poletující v pláních se nahoře v průsmyku mění v husté sněžení. Překonáváme nutkání otočit auto zpět a pokračujeme k začátku stezky. Čeká nás 70 cm nového mokrého sněhu. Bude to makačka. Poté, co si na kraji parkoviště odhrabuje místo pro auto, nacházíme nedávno prošlapanou stezku, která nám usnadňuje postup.
Na parkovišti nejsou žádní ptáci, v husté chumelenici nás odmítly přivítat dokonce i místní sojky šedé. Nutně potřebuji stimul v podobě alespoň nějakého ptáčka. Přibližně každých deset minut zastavuji a zkouším napodobit hlas kulíška, abych se tím pokusil přilákat brhlíka nebo králíčka. Nic. Po půlhodině pomalého postupu vpřed nepotkáváme ani pírko. Naše odhodlání pokračovat dál se vytrácí. Těsně před tím, než se chceme otočit, slyším nedaleko ve spáleném lese známé rychlé ťukání. Scházíme ze stezky a míříme za zvukem. Ani ne po třiceti metrech nalézáme samici datlíka tříprstého vysekávající dutinu pod vrcholkem pětimetrového pahýlu. Hledá si skrýš před padajícím sněhem. Do dutiny se jí zatím vejde jen hlava a my v úžasu hledíme, jak od ní odletují drobné třísky.
Ptáci tu jsou, někde. Najít je může být namáhavé, ale jsou tu. Mohou zahnat naše zklamání nebo vnést světlo do tmavého lesa uprostřed zasněženého zimního dne.

***

S obavou jsem se chystal přejet most uprostřed ranního shonu. Když jsem vyjel z posledního tunelu, Golden Gate se objevil přede mnou – tak blízko, ale pořád ještě hodně daleko. Provoz zpomaloval a já se snažil v rádiu naladit něco příjemného k poslechu. Dokonce i mlha zvedající se po straně z moře, postupovala rychleji než kolona našich malých vozidel lemující chodník této mamutí stavby.
Konečně jsem se dostal až na most. Provoz se na druhé straně totiž rozdělil do dvou plynulejších proudů. Hudba z rádia neměla potřebný účinek a moji momentální úlevu z rychlejší jízdy vystřídala nevole. Mohl jsem vyrazit o hodinu později a městem projet hladčeji. Proč jsem tak spěchal? Zatím co jsem si nadával kvůli špatnému načasování, objevil se ze strany od zálivu stříbrný proužek a přelétl mi nad kapotou. Dříve, než jsem se mohl znovu nadechnout, byl pryč. Nebylo ale pochyb o tom, že se ten letmý pohyb před vypouklým čelním sklem mého auta skutečně odehrál. Slyšel jsem, že pod mostem žije pár sokolů, ale teď jsem je zahlédl na vlastní oči.
Ptáci mají sílu. Nikoli jen sílu, kterou sokoli přemohou svoji kořist, ale sílu přeměnit nepříjemnou situaci v živelný únik. Ptáci nám mohou pomoci překonat nudu a přenést nás na vzdálená místa a někdy i skrze zdánlivě nepřekonatelné překážky.

***

Do práce jsem přijel o něco dříve než obvykle. Zašel jsem do obchodního oddělení pozdravit své kolegy stejně jako jsem to udělal už nesčetněkrát. Mrknuli jsme po sobě s kamarádem Stevem a on mi kývnutím hlavou naznačil, že nás dnes čeká nezajímavé pracovní odpoledne. Před tím, než jsem přikývl na souhlas, kontakt našich očí se přerušil. Podlaha poklesla a budova se otřásla. Hluboké zadunění přehlušilo všechno ostatní. Všichni jsme věděli, co se stalo; stejně jako mnohokrát před tím. Tentokrát to bylo ale jiné. Mnohem intenzivnější.
Budova jako by změkla a zákazníci i zaměstnanci se shromáždili v bezpečí pod zárubněmi dveří. Pohyby krovů spustily požární kropiče umístěné na stropech nad našimi hlavami. Aktivovaný požární systém způsobil zmatek a chaos. Zdálo se, že to trvá celé věky, než se všichni pohnuli směrem k nejbližšímu východu, někteří ustrašeně, jiní v naprosté panice. Přeběhl jsem vstupní halu, proběhl dveřmi a ocitl se venku na asfaltu. Pak jsem se podíval na oblohu. První, co jsem uviděl, byl racek letící bez námahy nad parkovištěm, který přistál na pouliční lampě, stejně jako tisíckrát před tím. Rozpínání zemské kůry se ho vůbec nedotklo. Na okamžik jsem spolu s rackem unikl do důvěrně známého světa, který byl naplněn ptačím zpěvem a větrem povívajícím větvemi stromů, do světa, ve kterém jsem byl obklopen přírodou. Uvědomil jsem si, že tento svět mohu navštívit kdekoliv a kdykoliv, stačí když se nechám vést křídly jediného ptáka.
Svět je takový, jaký si ho uděláme. Může být obyčejný, frustrující nebo i popuzující. Nebo také ne. Dokud existují ptáci, budeme mít i alternativní svět, který nás zve k tomu, abychom se ponořili do jeho kouzel. Kdykoli se nám ztratí, stačí se pouze zahledět na ptáky, kteří nám vždy budou průvodci do míst zvaných Ráj.


STEPHEN SHUNK je spisovatel na volné noze, poradce turistických kanceláří specializovaných na přírodu a terénní ornitolog žijící ve stínu střední části Východního Kaskádového pohoří v Oregonu. Pod hlavičkou své společnosti, Paradise Birding, cestuje Steve po západní části Spojených Států jako průvodce birdwatcherů. V současné době pracuje na Peterson Reference Guide to Woodpeckers of North America.

Stephen Shunk. Zdroj: http://www.paradisebirding.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *