birdwatcher.cz

Určování ptáků

Správné určení pozorovaného jedince v terénu je výzva. Připomíná to hru s časovým limitem, jak píše David A. Sibley ve své příručce Sibley´s Birding Basics. Na jedné straně máte terénní určovací příručku plnou obrázků nebo ty stejné obrázky uložené ve své paměti a na straně druhé je pestrý ptačí svět plný poletujících, poskakujících a skrývajících se opeřenců. Výzvou je propojit tyto dvě strany díky své zkušenosti a postřehu, kdy se snažíte rozeznat tolik určovacích znaků pozorovaného jedince, které by vám stačily na jeho správnou determinaci.

Zvláště pro začátečníka to není vůbec lehké. Navíc máme nezanedbatelnou výhodu státu umístěného v té části západního Palearktu, kde bylo zaznamenáno pouze 406 druhů ptáků. Zkuste si představit potíže některého jihoamerického kolegy, který se musí v ekvádorských lesích orientovat ve čtyřnásobném množství druhů.

Určování ptáků zaznamenalo během dlouhých let svého vývoje značný posun, který je dán částečně kvalitou dnešní optiky, která nám umožňuje vidět více detailů, a také díky postupnému nárůstu znalostí o ptácích. Moderní přístup k určování ptáků se soustředí na celkový vjem, na soubor všech informací týkajících se určovaného jedince, kdy bereme zřetel na jeho velikost, tvar, pohyby, zbarvení v jednotlivých šatech, ale také na prostředí ve kterém se vyskytuje a roční období. Při tomto přístupu musíme umět odlišit zbarvení jednotlivých částí opeření, posoudit jemné rozdíly ve tvaru zobáku, pojmenovat jednotlivá pera nebo zvážit důležitost projevů chování. Důraz je kladen na posouzení jemnějších a jemnějších detailů, ale cílem zůstává poskládat tyto drobnosti do většího celku zahrnujícího jak podobu, tak chování pozorovaného jedince.

Určování ptáků je dobrodružství, výzva i zábava.

Kachny, kachny, kachny …

S tím, jak se vaše schopnosti budou vyvíjet, tak se změní i úroveň vaší práce v terénu, se kterou se budete pozorovaným jedincům věnovat. Všichni ptáci na vodní hladině jsou pro začátečníka nejprve jen „kachnami“. Pak zjistí, že se přece jen liší a že jde o jedince několika druhů. Pozorným sledováním si začne uvědomovat individualitu jedinců stejného druhu, kdy může odhadnout pohlaví a věk. Další znaky mu mohou prozradit i něco o původu jedince, kdy jedním z rodičů může být domácí kachna. V tomto případě se dají vysledovat neobvyklé varianty v šatu nebo v tělesných proporcích. Posléze může zaznamenat rozdílné chování jednotlivých pohlaví nebo jedinců a zjistí, že svět informací se mu dále otevírá. Na této úrovní se ovšem už nedá mluvit o začátečníkovi.

Obrazových atlasů a terénních určovacích příruček jsou v obchodech plné police. Možností jak začít je pro začátečníky nepřeberně. Ptáci na obrázcích těchto knih se ale velice podobají a začátečník bude hledat čeho by se zachytil. Jak na to? Osobně se mi velice zamlouvá postup, který je velice názorně popsán na stránkách The Cornell Lab of Ornithology (www.allaboutbirds.org). V následujících textech bych se mu rád věnoval částečným překladem, jeho doplněním z jiných zdrojů a dalšími komentáři. Proč vymýšlet něco, co už je jednou zpracováno a s čím se nedá, než souhlasit?

Jak začít?

Vzhledem k možnostem, které má začínající pozorovatel ptáků, je snad lepší začít radou jak nezačít. Množství určovacích klíčů je koncipováno tak, že se přímo soustředí na specifické detaily v opeření, které se nazývají určovací znaky – kroužek kolem oka, dvě pásky přes prsa, zbarvení apod. Ač je tento způsob jistě užitečný a může vést k cíli, přesto nám pomůže v hledání jen do té míry, že nám nabídne několik podobně vyhlížejících druhů. Jde o způsob povrchní bez ambicí poskytnout zájemci hlubší náhled a rozvinout jeho schopnosti. Mnohem lepší je začít tím, že se naučíme rozeznávat, k jaké skupině ptáků námi pozorovaný opeřenec patří. To můžeme udělat ve dvou krocích. Nejprve se seznámíme s velikostí, tvarem, barevnými znaky a chováním pozorovaného jedince a pak svá zjištění zkusíme porovnat s tím, jaké druhy se s největší pravděpodobností mají vyskytovat v daném ročním období na dané lokalitě (biotopu).

Samozřejmě že si musíme všímat také určovacích znaků – třeba těch proužků v křídle nebo očního kroužku – abychom si správnost určení potvrdili. Ovšem dodržováním zmíněných čtyř kroků dokážeme rychle zařadit pozorovaného ptáka ke správné skupině druhů a tím budeme vědět, kterých znaků si všímat především.

Čtyři základní kroky při určování ptáků

Birdeři jsou schopni identifikovat řadu druhů jen krátkým pohledem. Užívají čtyř kroků vizuální identifikace, což je mnohem lepší, než se zaměřit na jednotlivé určovací znaky. Zmíněnými čtyřmi kroky jsou velikost a tvar, barevné znaky, chování a prostředí, ve kterém se pozorovaný jedinec vyskytuje. V dalších příspěvcích se budeme věnovat jednotlivým krokům podrobně.

Určování ptáků
Velikost a tvar
Barevné znaky
Chování
Prostředí


Zdroje:

Sibley A. D., 2002: Sibley´s Birding Basics. Alfred A. Knopf. New York.
Birding Basics, The Cornell Lab of Ornithology (www.allaboutbirds.org)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *