birdwatcher.cz

Z léta do zimy a zase zpět

Letadlo začalo klesat. Na chvíli jsme se ponořili do husté šedivé kaše mraků, abychom z ní za pár okamžiků vypadli. Pod námi se vynořila ponurá plochá hnědě zelená tajga, ze které bíle svítila velká sněhová pole. Řídké chomáče lesa a zrcadla jezer. Teprve teď nám došlo, k čemu jsme se odhodlali. Naše mlhavé představy začaly dostávat konkrétní tvary a barvy. Pod námi leželo finské Laponsko, kterým jsme se rozhodli putovat za ptactvem až k nejsevernějším výběžkům norského poloostrova Varanger omývaného Severním ledovým oceánem. A to vše daleko za polárním kruhem v období, kdy slunce vůbec neklesá pod obzor a kdy ramena větších jezer jsou stále ještě pod ledem. Znovu jsme si nedokázali vybavit, koho z nás dvou tohle bláznovství napadlo.

1. Proč právě Varanger?

Tento poloostrov je z ornitologického hlediska asi nejznámější a nejpopulárnější norskou destinací birdwatcherů ze zahraničí. Důvodem je díky fungující infrastruktuře relativně snadná dosažitelnost této vpravdě arktické či polární části Evropy, kde se i průměrná červnová teplota pohybuje pod 10°C. Není tedy nutno organizovat žádnou polární expedici, abychom se ocitli ve skutečně drsných přírodních podmínkách dalekého severu. Vždyť i nejjižnější část Varangeru leží 400 km za polárním kruhem. Přitom pozorování mořských druhů je snadné a může být prováděno mnohdy přímo ze silnice lemující pobřeží. A téměř vždy je možné vidět něco opravdu neobvyklého. Když se pak sjede pár desítek km k jihu, drsnou tundu vystřídá finská tajga s dalšími lákadly.

Zátoka u Nesseby je vyhlášenou ornitologickou lokalitou. Na nás tu čekaly kajky mořské a bělohlavé.

2. Kdy se vypravit na cestu?

Dá se říct, že termín návštěvy bude záviset výhradně na odolnosti návštěvníka. Buď mu bude překážet zima nebo komáři. Přesto lze doporučit období, kdy jsou oba tyto limitující faktory únosné. Tímto ideálním časem je přelom května a června. O pár týdnů dříve bychom tu zastihli tisíce zimujících ptáků, ale všude bude ležet sníh a hladiny jezer budou pod ledem. O pár týdnů později bude v plném proudu krátkého arktického léta hnízdění každoročních migrantů, ale také tu budou nesčetná hejna nepříjemných komárů. Na přelomu května a června sice budou počty zimujících druhů už hodně nízké, ale stále tu ještě budou a právě budou přilétat na hnízdiště tažné druhy. Na komáry je ještě brzo a teploty jsou v případě slunečného počasí velmi příjemné. A slunce tou dobou vůbec nezapadá.

3. Rady k nezaplacení

• Ideálním způsobem, jak se takhle na sever dostat a přitom se nepachtit více než 3.000 km autem, je letadlo. Sami jsme si našli na internetu linku Praha – Helsinky, na kterou pak navazoval let do severofinského Ivala (cena zpátečního letu 10.340 Kč bez letištních poplatků). Dá se zvolit i varianta přes norské Oslo do Kirkenes (letenky.kralovna.cz).
• Půjčení auta ve Finsku je levnější než v Norsku. S využitím firmy Budget se dá menší autíčko půjčit od 30€ na den (www.rentalcargroup.com).
• Je rozumné doplnit si nádrž benzínem ještě ve Finsku, stejně tak nakoupit dostatečné množství potravin.
• K nejzajímavějším lokalitám patří Nesseby (malý poloostrov s kostelem a vodní nádrží, bývají tu např. lyskonozi úzkozobí a kajky bělohlavé), Vadso (ostrov s vodní nádrží a výskytem lyskonohů a jespáků šedých), Store Ekkeroya (fantastický poloostrov s kolonií 20.000 párů racka tříprstého na útesech, jedno z nejlepších míst k pozorování ptactva na Varangeru, sami jsme tu viděli racka šedého), Vardo (nejvýchodnější město na ostrůvku Vardoya, přijíždí se sem podmořským tunelem, racci tříprstí hnízdí na střechách přístavních budov, 3x denně odsud vyplouvají výletní lodi k ptačímu ostrovu Hornoya s hnízdišti alkounů, alek a papuchalků, cena 160 NOK), Hamningberg (nejsevernější výspa východní části poloostrova, ty největší rarity byly pozorovány právě v úseku Vardo – Hamningberg, pravděpodobnost pozorování potáplic žlutozobých), Berlevag (nejsevernější místo Varangeru, skvělé pozorování mořských druhů).
• Ubytování je dost drahé, relativně levnější je kemp v Vestre Jakobselv. Z vlastní zkušenosti doporučuji skvělý chatkový kemp ve městečku Skipagurra na břehu řeky Tana. Je vhodný i jako výchozí místo k výletům do okolí. Celý poloostrov je odsud v dosahu několikahodinové jízdy autem. Cena pro 2 osoby je 300 NOK/noc. Další vhodný kemp je v Neidenu (500 NOK/noc). Součástí je vždy sauna.
• Přelom května a června spadá do období polárního dne. Slunce zůstává na obloze 24 hodin, takže se dá strávit pozorováním ptactva třeba i celá noc nebo několik nocí po sobě. Je dobré si proto udržovat biorytmus z domova, aby se předešlo vyčerpání.
• Skvělým zdrojem informací jsou reporty uvěřejněné na webu. Např.
home.tiscali.nl/jvanderw,
www.tommy777.addr.com/Varangerpage.htm,
www.birdtours.co.uk/tripreports/finland/lapland/Lapland-05.htm,
www.naturalist.co.uk/reports2004/lapland.php

4. The best of

K zaručeným lákadlům zdejší výjimečné arktické avifauny patří kajky bělohlavé (Polysticta stelleri) a kajky královské (Somateria spectabilis). Oba druhy jsme pozorovali. První v počtech až 34 ex. na mnoha místech Varangerfjordu (Nesseby, Bugoyfjorden, Vadso) a druhý ojediněle poblíž přístavu v Ekeroy a Berlevagu. Dalším „top“ druhem je potáplice žlutozobá (Gavia adamsii), která tu zimuje a která se dá zastihnout poblíž severního pobřeží poloostrova v okolí Hamningbergu a Berlevagu. Sami jsme měli největší radost z lyskonohů úzkozobých (Phalaropus lobatus) na ostrůvku ve Vadso a z racků šedých (Larus hyperboreus) pozorovaných na Store Ekeroya a ve Vardo.

Birdwatcherská horečka

První noc pod stanem je rozpačitá. Na spánek je příliš světlo. Pomůže až šátek přes oči. Následující den projíždíme tajgou kolem desítek jezer. Dělá se krásné počasí. Spěcháme k severu, k moři. K večeru sjíždíme podél řeky Neidenelva k prvnímu z norských fjordů – Neidenfjorden. Na jeho písčitém pobřeží zarostlém travou je rezervace Neiden og Munkefjord NR. Jsme netrpěliví. I přes pokročilou hodinu bereme dalekohledy a jdeme se projít. Naše nadšení je obrovské. Během krátké chvíle pozorujeme chaluhu malou (Stercorarius longicaudus) , hejno asi 150 jespáků rezavých (Calidris canutus) ve svatebním, desítky břehoušů rudých (Limosa lapponica) a tokající jespáky šedé (Calidris temminckii). Na hladině fjordu pluje hejno hoholek ledních (Clangula hyemalis).
Ráno nás zpěvem budí modráček (Luscinia s. svecica). Z břehu znovu pozorujeme přes stativáky klidný fjord. Přibývají chaluhy příživné (Stercorarius parasiticus), padesátka potáplic severních (Gavia immer) a další druhy. Zmocňuje se nás příjemné rozechvění, jakýsi druh birdwatcherské horečky. Objevujeme nové, nepoznané. Co chvíli zastavujeme u dalších zátok a fjordů.
Počasí je stále dokonalé. Hladina Varangerfjordu sesbírala všechnu modř oblohy a svítí do očí. Další zátoka svádí k zastavení u osady Karlebotn. Nejen, že nám tu zdárně narostl počet pozorovaných kajek mořských (Somateria mollissima), ale máme štěstí i na kajky bělohlavé (Polysticta stelleri). Je odliv. Obrovské plochy kamenitého dna jsou holé, obsazené jen ptačí havětí a zbytky řas.

Pobřežní perly

Nesseby, Vadso, Store Ekeroya – co jméno, to neopakovatelná lokalita. V Nesseby fotím kajky bělohlavé. První z mých top druhů, za kterými jsem sem přijel. Vadso je největší město poloostrova. Vyhlíží nevábně. Na jeho ostrůvku ale nacházíme další z mých top druhů – lyskonohy ploskozobé (Phalaropus lobatus). Jsou neuvěřitelně rychlí. Přesto se několik fotografií povedlo. Východně od Vadso se z okolní krajiny vytrácejí i křoviny a zůstává jen přízemní vegetace.
Největší perlou severního pobřeží fjordu je Store Ekeroya. Jde o vyhlášenou ornitologickou lokalitu. Polostrov ve tvaru kapky spojený s pevninou v nejtenším místě písečnou šíjí. V jižní části skalnaté útesy s hnízdní kolonií racka tříprstého (Rissa tridactyla). Fouká silný vítr, ale slunce svítí. Je to neuvěřitelné, ale jen několik set metrů od přístavu se vyhřívá na kameni u moře krásně vybarvený samec kajky královské (Somateria spectabilis)! Tak tohle je pro nás bonus navíc! Dlouho se procházíme pod racčí kolonií. Dalším nečekaným bonusem je racek šedý (Larus hyperboreus) přelétající kolem. Vždy je to silný zážitek vidět nový druh, ale z racka a kajky máme mimořádnou radost.

Nedaleko tohoto malého přístavu na poloostrově Store Ekkeroya se na kamenech vyhříval krásný samec kajky královské.

Měsíční krajina

Cesta k Vardo, nejvýchodnějšímu městu poloostrova běží už velice pustou severskou krajinou podél mořského pobřeží. Sever se nás při několika zastávkách dotýká ledovýma rukama. Nic to ale není proti cestě dál k Hamningbergu. Zvlášť když se počasí pokazí, začne pršet a foukat silný ledový vítr. Zprvu stoupáme tundrou podél jezer. Co chvíli vidíme kulíka zlatého (Pluvialis apricaria) . Na jezeře jsou labutě zpěvné (Cygnus cygnus) a míjíme i dvojici bělokurů tundrových (Lagopus lagopus). Pak klesáme zpět k moři. Mezi rozeklanými skalami není ani památka po nějaké vegetaci. Jen ostré zuby skal, několik chatek, sněhová pole, vítr, mlha, déšť a moře dorážející na pevninu. Připadám si jako bychom projížděli v těsné blízkosti tatranských vrcholů. Přitom jsme na úrovni moře. Jen v ústí řek jsou plochy podmáčených trav. V mořských zálivech jsou desítky hoholek, morčáků velkých, ale i alkounů obecných (Cepphus grylle), alek malých (Alca torda) a pár alkounů úzkozobých (Uria aalge) a tlustozobých (U. lomvia). Nakonec vidíme i dva tereje (Morus bassanus) a strnada severního (Calcarius lapponicus).
Hamningberg je přes zimu opuštěná vesnice na konci světa. Teď je tu pár lidí. Vystupujeme do plnokrevné zimy. Birdeři z celé Evropy sem zajíždějí zkusit štěstí s potáplicí žlutozobou nebo rackem sněžným. Tolik nadšení ovšem nemáme abychom tu ve vichru a dešti stativáky projížděli divoce zvlněnou hladinu každé zátoky. Věřím, že nabídka ptačích druhů je pro zvlášť otužilé twitchery hodně bohatá. Vracíme se zpět.

Tajga a druhy na přání

Samotný sever poloostrova, Berlevag a Batsfjord, navštěvujeme také. Kopcovité vnitrozemí je ještě pod sněhem a jezera jsou zamrzlá. Pak už se vracíme k jihu. Nejdřív podél moře a „starých známých míst“, poté lesnatou tajgou. Postupně „vyzobáváme“ i další druhy, které jsme si přáli vidět: sojku zlověstnou (Perisoreus infaustus), sýkoru laponskou (Parus cinctus), bělokura horského (Lagopus mutus) a kulíka hnědého (Charadrius morinellus).
Jsme absolutně spokojeni. Během těch 12- ti dnů jsme viděli snad ještě víc, než jsme chtěli. Snad jen jedinkrát nám štěstí nepřálo, když nám počasí znemožnilo navštívit lodí ostrov Hornoya. Alespoň si můžeme říci, že stále ještě existuje důvod se sem vrátit. I když, abych pravdu řekl, ten důvod by se našel v každém případě. Polární sever je totiž nakažlivý. Pustili jsme si jej k tělu a teď tu neobyčejnou krajinu máme v krvi se vším všudy. A je to jen otázka času, kdy té touze znovu podlehneme.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *